Jen tak

5. listopadu 2018 v 17:23




Zdravím! Koukněte, jaký jsem Tristanovi udělala letní sestřih v zimě :D

Psala jsem článek a zmizel :D Takže píšu znovu...

Jak tan čas letí! Naposledy jsem psala po elektrošocích no a zítra jdu zase. Jako vždycky jsem nervózní... s kým budu na pokoji, jak zvládnu jíst v jídelně (dělá mi problém jíst se spoustou lidí kolem sebe)... a doufám, že na mě bude mít čas nějaký psycholog, chtěla bych něco trochu probrat...

No a jak ten čas letí, připravuju se pomalu na nové bydlení. Stěhovat se budu asi někdy po Vánocích do velkého rodinného domu, kde jsou tři malé byty, jeden je volný. Bydlela bych tam s babičkou a pratetou. Je to vesnice kousek od města. Tady nastává jeden z problémů. Jsem zvyklá být pořád s mamkou a taťkou, čekám, kdy přijde mamka z práce a mamka se pak rozčiluje, že jí pořád, jak ona říká, stojím za zadkem a že nemají s taťkou žádné soukromí. Já si to uvědomuju, ale nějak si nedokážu zvyknout na to, že už jsem dospělá. Pycholožka říkala, že prostě přijde čas, kde maminky své děti tak nějak "popostrčí", aby měly vlastní život.

Na jednu stranu se těším, že budu mít svoje bydlení a upravím si svůj byteček podle svého. Na druhou stranu se bojím. Rodiče se k babičce občas stavují, když jedou z práce, mají to po cestě. Pomoct s něčím nebo jen tak na kafíčko. A já budu každý den čekat, že přijedou a budu smutná, když se neukážou :( Už jsme to spolu probíraly dost, i s psycholožkou. Na příští sezení jdeme zase obě. Já si s tím pořád nevím rady. Psycholožka říkala, že začátek bude prostě těžký, ale že si zvyknu... I kdyby neměli po práci čas na kafe u babičky, tak jednou týdně s nimi budu určitě na volejbale.

Budu ráda, jestli už máte stěhování od rodičů za sebou, kdybyste mohli napsat, aspoň stručně... jak jste to zvládali a jak teď žijete bez rodičů... vím, že to řeším furt dokola... asi už jsem s tím otravná...

Děkuji za přečtení. Mějte se krásně :)




 


Komentáře

1 Day Day | 5. listopadu 2018 v 21:43 | Reagovat

Milá Terry, já zatím stěhování od rodičů v dohledu nevidím, přesto, že jsme vlastně stejně staré. A musím říct, že zrovna v tomto jsme si opravdu hodně podobné, ale já jsem teda ještě mnohem větší závislák a chytají mě silné úzkosti.
Moc a moc ti držím palce s věřím, že to zvládneš s podporou paní psycholožky v pohodě. :)
Ještě mě napadá, nemůžete se ze začátku s rodiči domluvit, že by se po práci stavovali každý den? A pak občas třeba i taťka bez mamky, abys tam tu podporu jakoby měla, ale nebyla to mamka? Určitě jste to na sezení už probírali, jen mi to přišlo jako dobrá berlička do začátku (stejně jako třeba občasná víkendová přespávačka,...?).

2 throughthelife throughthelife | Web | 10. listopadu 2018 v 19:14 | Reagovat

Ber to jako něco co bude těžké, ale bude to krok dopředu a určitě to zvládneš :). Můžeš si vybavit svůj byt, zvát rodiče na návštěvy, něco dobrého pro ně upéct.. Bude to fajn :)

3 Jana Jana | Web | Čtvrtek v 13:11 | Reagovat

Holka, ber to všechno pozitivně... budeš si všechno zařizovat dle svého, budeš mít soukromí...bože, jak já se těšila, až se odstěhuji od rodičů a už bydlím necelé dva roky sama jak jsem šťastná... chvíli jsem se bála, chvíli mi bylo smutno, že jsem sama, ale všechno chce čas a je to o zvyku. Uvidíš, jednou budeš ráda, že jsi tento krok udělala, i když si štěstím nejásala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama