Maminka

20. září 2018 v 18:10 | Rezzy



Ahoj všem!
Jelikož už další týden přebývám u babičky, napadlo mě, že napíšu článek o mamince, o člověku, kterého miluji a který mi chybí a vždycky, když se po práci s tatínkem staví, přeju si, aby tady byli co nejdéle. Jenže mamka má i svůj život, svoje koníčky, domácí práce a ještě na ni čeká doma nejmladší brácha (ten starší už je na škole v Praze a jezdí domů na víkend, když mu to vyjde).

Víte, jsem na mamce hrozně závislá, doma jí pořád stojím za zadkem, pořád ji otravuju, když si o něčem s někým povídá, telefonuje, chci vědět s kým a o čem, mamka prostě se mnou nemá žádné soukromí. Teď jsem u babičky na dobu co je pryč prateta na dovolené a tak zkouším, jak to budu zvládat být tady bez mamky, bydlet ve vlastním bytečku (je to velký dům a budu tady mít svůj malý byteček). Přijde to asi v listopadu/prosinci, až budou dokončený stavební práce v přízemí.

Rodiče mě měli v pětadvaceti a jsem prvorozená dcera, mám dva mladší bráchy. Když mi bylo 17 a měla jsem první vážný vztah, byla jsem najednou hrozně samostatná, hledali jsme s přítelem byt atd. Po rozchodu jsem se jaksi vrátila mentálně zpět o několik let, nemám o žádný vztah zájem a začala jsem být tak moc závislá na mamce.

Myslím, že mě rodiče dobře vychovali a jsem za to vděčná. Vím, že mě milují, já je taky miluju. Maminka je pro mě vším. A nemá to se mnou lehké. Hlavně kvůli té závislosti a kvůli nemoci, kterou mám (schizofrenie). Nebudu přehánět, když napíšu, že mi s tatínkem už zachránili kvůli té příšerné nemoci život. A když jsem v nemocnici, navštěvují mě jak jen můžou.

Jinak máme společný koníček, chodíme s rodiči a partou fajn lidí hrát volejbal. Už se těším na další. Dneska tu zase u babičky byli a já jsem byla hrozně ráda. Přála bych si, aby tu byli s taťkou déle, ale jak už jsem psala, potřebují nějaký čas i na něco jiného, než jsem já, závislačka. Celkově trávím ráda čas s rodinou. Ale s mamkou nejvíc.

Maminka je laskavá, usměvavá, pečlivá, věrná, skromná, kamarádská, chápající, má smysl pro humor a spoustu dalších fajn vlastností, ale někdy mi umí i vynadat :D

Přidávám pár fotek :) Některé jsou už hodně staré :D Poslední je s taťkou :)













 


Komentáře

1 verinka verinka | 22. září 2018 v 14:59 | Reagovat

Tery, a před tím sedumnáctým rokem jsi nebyla na mamce tak závislá? Mně to přijde hrozně divné celé.

2 Rezzy Rezzy | Web | 22. září 2018 v 15:31 | Reagovat

[1]: Byla jsem závislá, ale tak nějak normálně. Teď jsem závislá až chorobně...  :( Proč je to divné?

3 verinka verinka | 22. září 2018 v 16:27 | Reagovat

Já nevím, nejsem psycholog, ale všude se píše, že první osamostatnění od rodičů nastává cca ve třech letech, druhé pak v pubertě..jak to tedy, že to u tebe nenastalo?

4 verinka verinka | 22. září 2018 v 16:39 | Reagovat

Jakože..myslím, že i ty malé děti mají radost z toho osamostatňování, že něco dokážou bez rodičů, že někam sami jdou..chodila jsi normálně do školky, do školy, jezdila na tábory nebo vícedenní výlety s kamarádkami- než jsi onemocněla?

5 Rezzy Rezzy | Web | 22. září 2018 v 19:08 | Reagovat

[4]: Já tomu moc nerozumím... do školky jsem chodila krátce, protože mamka byla doma s mým malým bráškou, miminkem, tak si mě taky nechala doma. Chodila jsem tam asi půl roku. Jinak jsem ale jezdila na soustředění, (vícedenní) šachové turnaje apod. a zvládala jsem to všechno normálně... Trochu už jsem o tom mluvila s psycholožkou a ještě to budu řešit...

6 verinka verinka | 22. září 2018 v 20:19 | Reagovat

Jsi moc statečná Rezzy, čtu tě už roky..já myslím, že určitě je dobrý nápad o tom s psycholožkou mluvit..je to zajímavé téma!

7 Jana Jana | Web | 22. září 2018 v 22:33 | Reagovat

Jak vám to moc sluší, jéé :-)
To já jsem na mámě byla závislá, když jsem byla malá, naštěstí jsem z toho vyrostla a těšila se, až se odstěhuji, ale to jenom proto, že jsem s mámou neměla tak krásný kladný vztah. :-) Jinak je hezké, že při tobě tak stojí a rozhodně za to musíš být vděčná... jak dělám v práci, tak tady vidím pár starých lidí, na které se rodina z vysoka vykašlala, protože nemají na jejich "nemoc" sílu, náladu.. ačkoliv o tom to není. Je třeba tu být, pro kohokoliv, kdykoliv. :-)

8 J. | AnnaSRobb-HQ J. | AnnaSRobb-HQ | E-mail | Web | 23. září 2018 v 9:35 | Reagovat

Máte spolu moc krásné fotky!! Je to moc hezké jak si to napsala to by si mamka měla i přečíst hned by měla určitě slzy v očí! :D :) musím říct, že s mamkou jsem taky jak klíště, výlety, nákupy, tajemství všechno máma máma máma :D :)

9 Ellaria Ellaria | Web | 24. září 2018 v 11:54 | Reagovat

Krásný článek, Rezzy. Myslím, že maminka by byla moc potěšená, kdyby si tahle krásná slova přečetla; i když hádám, že ona dobře ví, jak hluboce ji miluješ.
Já jsem si taky prošla takovými výkyvy, kdy jsem byla děsně samostatná a mamku jsem k ničemu nepotřebovala a přála jsem si jen mít konečně vlastní bydlení a dělat si to podle svého atd., a potom se to všemožnými životními kotrmelci převalilo do toho, že jsem si bez mamky nešla vyčistit ani zuby (to trochu přeháním, ale určitě chápeš. Prostě jsem chtěla být pořád jen a jen s ní a představa, že budeme chvíli odloučené - jakkoliv racionální důvod to mělo mě doháněla skoro k hysterii). Myslím, že oba mé výkyvy stály mamku hodně nervů :D Ale dneska se to srovnalo a myslím, že máme nromální a zdravý vztah.

10 matka matka | 5. října 2018 v 21:23 | Reagovat

Jelikož jsem již pár let oboustranný sirotek, su tak trochu závislá na své dcerce.
Ale chápu, že nejsme siamská dvojčata, tak se snažím seč můžu, dát jí volnost, aby si ode mne také odpočinula. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama