To nevydržíš?

19. srpna 2018 v 18:36 | Rezzy





Občas procházím fotky na rajčeti, když jsme se fotili na tablo. Je tam i spoustu fotek naší třídní profesorky z různých úhlů, nějak pořád nebyla spokojená. Ale podle mě jí to sluší na všech :)

Naše třídní profesorka byla zvláštní. Když jsem chtěla začít chodit k psychologovi, nevěděla jsem, jak se k němu dostat a potřebovala jsem prostě nějakou pomoc. Bylo to v prvním ročníku na šestiletém gymplu. Rozhodla jsem se pro tuto profesorku, která nás měla na zeměpis a tělocvik (a od druháku byla naší třídní). Domluvila mi schůzku s výchovnou poradkyní (která je teď mimochodem ředitelkou). Nechtěla jsem to říkat rodičům, ale ona si stejně zavolala do školy moji mamku. Z pedagogicko-psychologické poradny jsme dostaly nějaké kontakty na psychology. Od té doby chodím k jedné úžasné psycholožce-psychoterapeutce.

Jednou jsem se ve škole protahovala a nějak mi luplo za krkem. Hlava mi zůstala na stranu a já s ní nemohla hnout. Šla jsem za třídní, že jsem si nějak blokla krk a že potřebuju někam k doktorovi. Ona se tak na mě podívala a řekla - "To nevydržíš do konce vyučování?" Měla jsem chuť říct jí proboha, podívejte se, jak vypadám doprdele :D Ale samozřejmě jsem to neřekla... Nakonec mě pustila ze školy k doktorce, dostala jsem nějaké prášky a šla si domů lehnout.

Něco na ten způsob se jednou stalo v tělocviku. Běhaly jsme při rozcvičce pozadu, já jsem blbě šlápla a zlomila si kost v nártu. Napřed jsem se zvedla a bylo to v pohodě, ale pomalu to začínalo bolet a za chvíli už jsem skoro nemohla chodit. Šla jsem to říct třídní, že potřebuju k doktorovi, jestli by mohla zavolat mamce, aby pro mě přišla. A ona zase - "To nevydržíš do konce vyučování?" Představila jsem si, jak s tou nohou chodím z učebny do učebny a p schodech nahoru a dolů a prosila ji, ať tu mamku zavolá. Když mě viděla po třech dnech se sádrou, tak se hrozně divila, že prý ještě neviděla nikoho, aby si takhle zlomil nohu...

V tomhle mi naše třídní přišla trochu zvláštní, ale asi byla zvyklá vydržet hodně a očekávala to i od ostatních lidí. Slyšela jsem, že měla dříve rakovinu prsu. Ale zvládla to a začala zase učit.

Jednou v ruštině jsem měla "měsíčky" a hrozně mě bolelo břicho. Chtělo se mi zvracet a potřebovala jsem na záchod. Šla jsem k profesorce, která zrovna koukala na něco na počítači a pomalu jsem ztrácela vědomí. Nekomunikovala jsem a přišli ještě další profesorové a domluvili se, že mi radši zavolají sanitku.
Docela jinak se zachovala paní profesorka třídní, když jsem se ve škole předávkovala práškama (v té době už jsem byla nemocná - schizofrenie). Byla jsem hrozně ospalá a spala jsem před tělocvikem na lavičce v šatně. Třídní mě tam nechala s jednou spolužačkou a šla normálně s holkama cvičit. Po nějaké době jsem se tak nějak trochu probrala a chtěla jsem se jít na holky a na paní třídní podívat, jak cvičí. Vyšla jsem jedny schody, tam jsem se svalila na zem a nereagovala jsem na nic. Byla jsem prostě v pěkné prdeli. Třídní místo aby zavolala sanitku, řekla klukům, ať mě odnesou k ní do kabinetu na pohovku. Pak zavolala mojí mamce, ať si pro mě přijede. Když mamka dorazila do školy, odnesly mě spolu do našeho auta. Mamka jela domů a když viděla, v jakém jsem stavu, zjistila, že jsem se předávkovala, do bytu by mě neodnesla a do nemocnice se bála jet, protože se bála, že třeba otevřu dveře od auta za jízdy nebo prostě něco. Skončila jsem na JIPce. Nevím, jestli to vůbec třídní ví, že jsem skončila na JIPce...

Nevím, co se paní profesorce třídní honilo hlavou... proč nezavolala do nemocnice ona... když třeba ruštinářka s ostatními profesory sanitku volali... Přece si nemohla myslet, že jenom spím, to je na hlavu.

Měla jsem třídní, nevím proč, hrozně ráda. I když občas jsem z jejího chování měla smíšené pocity. Nevím, co si o tom myslet. Někdy jsem se cítila nějak provinile, když mi něco bylo a ona se zeptala "To nevydržíš?"

Paní profesorce třídní se rakovina vrátila a před rokem zemřela. Moc mě to mrzí. Už nikdy ji nebudu moct navštívit, popovídat si s ní. Jak jsem psala, měla jsem ji fakt ráda, i když někdy jsem ji nechápala...

Dneska jsem na ni zase vzpomínala a chtěla jsem se z toho trochu vypsat... Ráda bych se vypsala i o dědečkovi a pohřbu, ale zatím je to moc "čerstvé" a nedokážu to :´( Možná si to ale prostě nechám pro sebe...



 


Komentáře

1 Jana Jana | Web | 21. srpna 2018 v 2:05 | Reagovat

Rakovina je fakt zlo. :-( Je mi z toho smutno. Hlavně ty se drž a mysli na to, že teď dědu nic netrápí a je spokojený. :-) Je to prostě život, k tomu to patří. Ačkoliv je to zrovna ta nehezká část. A třídní učitelka? Chovala se v určitých věcech dost nerozumně...

2 vev vev | Web | 22. srpna 2018 v 12:39 | Reagovat

To je mi líto, že jsi takhle nemocná, asi to musí být těžké. Jak dlouho jsi nemocná?

3 benjaminek benjaminek | Web | 22. srpna 2018 v 20:12 | Reagovat

To me mrzí, ze se ji rakovina vrátila. Hlavně ty se drz a měj se dobre. :)

4 Lux Lux | Web | 29. srpna 2018 v 22:04 | Reagovat

Každý má na bolest jinou citlivost a parametry. Ačkoli v některých případech se nezachovala správně, nikomu bych rakovinu nepřála.

A Tobě držím palce s léčbou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama