Hubnutí

2. srpna 2018 v 13:18 | Rezzy





Tak jsem se zase vrátila v čase a zavzpomínala na hubnutí.
Ani nevím, proč jsem se kdysi pustila do hubnutí. Asi proto, že se mi nelíbilo moje břicho (co bych teď za to břicho dala). Když jsem byla poprvé v léčebně, diagnostikovali mi úzkostně-depresivní poruchu. Taky mě hlídali v jídle a musela jsem vždycky sníst celý oběd apod.
Začala jsem více jíst, ale přála jsem si, aby to bylo jako předtím. Ale prostě to nešlo... Tady je úryvek z minulého blogu:
"Snědla jsem rohlík s nugetou, koblihu, oplatek, sušenky, hrst bonbonů a čokoládu. K večeři jsem schopná sníst třeba vafle s nutelou a hned nato rohlík se šunkou. Nezvládám to. Proč nedokážu být jako ostatní? Proč mám pořád nějaké problémy..."
Nakonec jsem se do toho nějak "zahryzla" a začala jsem konečně vyškrtávat v jídelníčku všechno, co mi přišlo nezdravé. Když váha přestala klesat, vyškrtávala jsem další a další jídla. Okolí si všímalo, že hubnu... to mě těšilo...

Začala jsem chodit k jiné psychiatričce a mamka jí o mém hubnutí řekla. Psychiatrička mi řekla, že když do příští kontroly nepřiberu alespoň půl kila, pošle mě na psychiatrii. Šla jsem na vyšetření k dorostové lékařce a začala jsem chodit za paní nutriční. Trošku jsem přibrala a byla jsem z toho nešťastná. Zase jsem zhubla a to tak, že jsem neměla skoro žádnou energii, pamatuju si, jak jsem ležela na posteli a nemohla se zvednout, protože mi bylo hned na omdlení. Začala jsem se bát, že budu muset na tu psychiatrii a že mě budou vykrmovat. Tak jsem začla jíst trochu víc a pomalinku jsem přibírala. Byla jsem z toho nešťastná. Ale měla jsem více energie, větší radost ze života... a nějak jsem se s tím srovnala...

Schválně nepíšu svoji výšku, váhu, nechci přidávat fotky. Stydím se za to. Za všechno.

Později, kdy už jsem byla se svým tělem díky Bohu tak nějak spokojená, nebyla jsem tlustá... ale kvůli lékům a hospitalizaci na psychiatrii (kvůli schizofrenii) jsem začala přibírat a vyžrala jsem se na váhu, ze které jsem byla nešťastná. Vážila jsem opravdu hodně. Ale už jsem něco malinko zhubnula. A chci zhubnout víc, takže žádná čokoláda v posteli před spaním... konec mlsání a přejídání se...

Já to zvládnu. Zhubnu zase na (pro mě) přijatelnou váhu. Mamce jsem to řekla, ona ví, že jsem dost přibrala a tak mi to nechce zakazovat, ale klade mi na srdce, abych to zase nepřehnala.

Proč mi tak moc záleží na štíhlé postavě? Ten pocit, kdy vytáhnu váhu... stoupnu na ni, koukám se do zdi a když se váha ustálí, podívám se na to číslo a ten pocit, když je tam méně než předtím... A prohlížení starých fotek, kde jsem vyhublá... ach!

Nerozumím tomu... a určitě to proberu s paní psycholožkou...

Máte taky nějaké zkušenosti s hubnutím nebo přímo posedlostí hubnutím?
 


Komentáře

1 Tereza Outcry Tereza Outcry | Web | 2. srpna 2018 v 16:23 | Reagovat

Váha je jen číslo. Pokud se necítíš dobře sama se sebou, tak to nikdy není o váze, o tom, že máš akné, velký nos, malá/moc velká prsa, krátké nohy, dlouhé ruce... Je to o Tvém vnitřku. Až budeš spokojená uvnitř, pak jedině můžeš být spokojená i navenek. Proto jsi to předtím přehnala. :-) Zkus se nad tím zamyslet.

2 Jana Jana | Web | 3. srpna 2018 v 17:06 | Reagovat

Holka, váha je jen číslo, jak již zmínila slečna přede mnou. Já sama jsem za jeden rok přibrala 10 kg a byla jsem z toho nešťastná a vlastně i teď trošku jsem, když zavzpomínám na ty hubené časy, ale na druhou stranu mi každý teď mou postavu chválí. Před tím mi říkali, že jsem jak z koncentráku, což moc hezký nebylo. A pokud chceš zhubnout, určitě si stanov rozumnou váhu a hubni zdravím stylem - ne, že bys přestala jíst, to je to nejhorší, protože pak může přijít jojo efekt. Tak ti moc fandím a nezapomeň - existují zdravé cesty ke štěstí! :)

Jinak ještě k tomu mému bráchovi.. léky bere do teď, ale prostě je z toho "venku". A neboj, jednou budeš mít miminko, moc ti fandím! :-)

3 Džejní Džejní | Web | 4. srpna 2018 v 9:48 | Reagovat

vzdy som bola tucna. ked som bola dieta, bola som najtucnejsie dieta v triede. potom aj v skole. prisla puberta a tym, ze som celkom rychlo vyrastla, chvilu som vyzerala ako clovek. to som sa snazila udrzat si, ale neslo to. pomaly som znova priberala a ked som maturovala, zase som bola tucna. na vysokej skole som si na zaciatku tretieho rocnika povedala, ze takto to sakra dalej nejde a zacala som jest menej. potom som asi tak dva tyzdne nejedla skoro vobec a bola som rada, ked som videla, ze cislo na vahe klesa. ale nehrotila som to. nedosiahla som bod, v ktorom by som si povedala, ze ano, konecne som chuda, konecne uz nechcem mat menej kil. lebo stale mi od bodu, kedy by som sa mohla aspon zacat povazovat za chudu, chyba zhodit asi 10 kil. minuly rok som bola na ceste k tomu, ze budem chudnut dalej, pomaly, ale predsa. no potom som sa minuly rok na konci leta rozisla s frajerom a zase som zacala priberat. sice su to asi iba 4 kila a hrozne to kolise, ale aj tak sa bojim, ze sa znova dostanem na hmotnost spred dvoch rokov, z ktorej som tak velmi chcela schudnut. najhorsie je to, ze mam sedavu pracu, sedim 8 hodin pri pocitaci a sice mi za to dobre platia, ale niekedy mam fakt chut odtial odist a ist sa niekam prejst, lebo sa mi hnusi, ze stale sedim a vobec sa nehybem a tak iba stale priberam... uz som rozmyslala aj nad tym, ze by som zmensovala porcie jedla, ktore za den zjem, aby som sa nakoniec dokazala dopracovat k tomu, ze budem jest iba velmi malo, ale nemam na to dostatok pevnej vole. okrem toho ked som hladna, tak som hrozne podrazdena, nahnevana a boli ma hlava, a to by som zas nedokazala pracovat vobec. takze cele zle, snazim sa nad tym prilis nerozmyslat, ale uz teraz sa bojim, ze sa na jesen nebudem zmestit do rifli, ktore mi este na jar boli dobre.

4 Rezzy Rezzy | Web | 4. srpna 2018 v 16:45 | Reagovat

[3]: Ahoj Džejní, děkuji za Tvoji zkušenost. Moc Ti držím pěsti pro štěstí, abys přestala mít problémy s váhou, myšlenkami ohledně jídla a stabilizovala se. Líbí se mi, že se nevzdáváš. Ještě jednou děkuji, že jsi napsala :) Snad to obě nějak zvládneme. Já jsem nedávno vyhodila spoustu oblečení, které mi není. Bylo mi to líto, ale mamka řekla, že si můžu koupit spoustu nového oblečení. Mám totiž důchod 3. stupně a hodně šetřím, tak jsem docela bohatá :D Tak si fakt můžu koupit něco nového.

5 Katka Katka | Web | 4. srpna 2018 v 23:33 | Reagovat

Áno, prešla som si tým tiež. Prestala som jesť a dobre som sa cítila jedine, keď na mne bolo vidieť každú kosť. Dostala som sa z toho s pomocou priateľov a rodiny a postupne som priberala stále viac a viac až som sa dostala k nadváhe. Dnes už viem, že žiadny extrém nie je dobrý a rozumná cesta je jedine zsravé stravovanie a dostatok pohybu. Priala by som si, aby tvoj článok čítalo viac dievčat, ktoré majú poruchy s jedením. Možno by im dokázal otvoriť oči. Napísala si to krásne.

6 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 5. srpna 2018 v 18:02 | Reagovat

Ja som bola odjakživa chudá, a vždy som sa trápila práve naopak, aby som pribrala, a nikdy sa mi to nedarilo, pretože som mala proste taký rýchly metabolizmus. Teraz už je to lepšie, hlavne preto,že som začala cvičiť, tak som aj pribrala, ale nie na tuku, ale aj do svalov. Odporúčam cvičenie, aj pre vyventilovanie hlavy, aj pre telo. Inak ti držím palce, nech sa držíš ďalej a prajem ti všetko len to dobré. :)

7 Mánička Mánička | E-mail | Web | 7. srpna 2018 v 13:10 | Reagovat

Ano, je těžké se k tomu vyjádřit

8 benjaminek benjaminek | Web | 8. srpna 2018 v 2:20 | Reagovat

Myslím, že většina dívek takto myslí, ale ně všichni jsme stejní. Každý jsme sice jen odlišní a nakonec máme své myšlenky. Taková jsem také byla a taky začala vyškrtávat nezdravá jídla z jídelničku, odmítala jsem se vážit, protože jsem věděla, že mě to ještě víc rozhodí. Zrcadel se snažila vyhýbat a když už, vždycky jsem se podívala na své ohavné břicho a nenáviděla jsem se. Byla jsem tím opravdu posedlá a jedla jsem a někdy se zase přejídala a cítila se provinile... Já na léky jinak moc nevěřím, protože věřím v člověka, aby všechno zvládl sám 'přirozenější' cestou, jeslti to dává smysl. Ale opravdu, pokud chceš tak ono to půjde, ikdyž pomalu, tak jakákoliv snaha se počítá. :)) Držím ti palce

9 Zuz Zuz | 5. září 2018 v 7:41 | Reagovat

Rezzy... dlouho jsem tu necetla a ted chci napsat jen k tomu hubnuti...
Myslim, ze v Tvym pripade se dost nabizi ta zakladni potreba mit neco pod kontrolou. A protoze Tva nemoc se prilis vuli ridit neda, je tohle vlastne jednoduchej zpusob,jak si neco sama ridit a videt vysledky.
To je jen moje uvaha k tomu a myslim na Tebe.
(Zuz, Na druhej pohled)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama