Všechno a nic

18. července 2018 v 15:45 | Rezzy






Nechuť psát. Měsíc v nemocnici, opět elektrošoky. A teď v pátek zas. Jednou pro jistotu. Aby se udržel celkem dobrý psychický stav.

Děkuji. Děkuji, že nemám halucinace ani bludy.

Únava. Buď stacionář, dvakrát týdně, nebo budíček, venčení psa a zase šup do postele. Prý se s tou únavou nedá nic moc dělat. Nemoc. Prášky.

Pták loskuták. Nazdáááár. Nóó... Jsi krásný...

Veterina. Očkování. Pes řve jako by ho vraždili. Zato králík ani nepípne a nechává se sebou dělat cokoliv. Šikulka.

Bliky. Třes. Protáčení očí. Léky.

Zrušená dovolená. Alespoň výlety po okolí. Nové problémy. Rakovina. Nádory na mozku. Ach jo, dědečku, to sis přece nezasloužil... Buď tady s námi ještě co nejdéle to půjde...

Chorobná závislost na mamce. Vadí ji, že jsem prý jako ocásek. A neustále jí stojím za zadkem.

Možná se budu stěhovat. Ne hned. Uvidíme...

Zoo s mým... přítelem? Nevím, jestli ho miluju nebo ne. Je to fajn člověk. Zlatíčko. Ale miluju ho?

Volejbal. Podvrtnutý kloub na malíčku. Dlaha na čtrnáct dní.

Co ještě bylo? A co bude dál?

Nevím.







 


Komentáře

1 Black Blood Black Blood | Web | 22. července 2018 v 9:31 | Reagovat

Překrásná fotografie

2 Rezzy Rezzy | Web | 22. července 2018 v 14:29 | Reagovat

[1]: Fotil taťka :)

3 Ellaria Ellaria | Web | 23. července 2018 v 10:12 | Reagovat

Myslím na Tebe, Rezzy, ať se máš jak nejlépe to jde.
Do ZOO chodím moc ráda, přijde mi, že tam člověk vždycky vidí něco nového.
Ta fotka je opravdu moc hezká :)

4 Jeanny Jeanny | E-mail | Web | 24. července 2018 v 5:06 | Reagovat

Máš krásného kamaráda, taky se ráda chodím odreagovat do ZOO. Přeji ti, ať je brzy líp

5 Jana Jana | Web | 26. července 2018 v 18:54 | Reagovat

Můj brácha trpí, nebo spíš trpěl schizofrenií... kdybys ho viděla, vůbec bys to do něho neřekla. Hodně s tím bojoval a nakonec vyhrál a prostě ušel dlouhý kus cesty. Věřím, že ty ten kus cesty ujdeš. A plně chápu, že jsi na tom psychicky špatně a je to těžké, protože psychika dokáže fakt hodně. Vidím to u svého přítele i u sebe, kdy se dokážu vystresovat tím, že by se mi mohlo udělat blbě (v autobuse, mezi lidmi) a neměla bych kam utéct a v tu ránu je mi blbě a musím to prodýchávat. Ale překonám to a ty to taky překonáš, vzchop se. :-) Na mamču toho musí být také dost, kort když se ti to pořád opakuje a nemá to konce, ale to si neber špatně. A s přítelem.... dej si chviličku pro sebe a přemýšlej. Přemýšlej, zda je to fakt láska, nebo ne - je to důležitý, jak pro něho, tak pro tebe. :-) Držím palce, ať je lépe! :-)

6 fierce fierce | 27. července 2018 v 3:34 | Reagovat

já taky nikdy nevim jestli miluju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama