Světy

3. března 2017 v 18:24 | Rezzy






Svět. Světy. Když koukám na hodiny v jednom světě, čas jde podle nich jinak než v tom druhém. Je to zvláštní. Když ráno zvoní budík, abych vstala, kouknu se na hodiny v jednom světě, podle kterých prostě musím vstát. Ve druhém světě protahuju spánek dál, protože na vstávání je ještě čas. Stává se to teď celkem často. Taky to, že jsem v obou světech najednou. A jen někdy přeskočím do jednoho z nich. Nedokážu to moc dobře vysvětlit.

Stále beru hodně léků. Celkem přes den spolykám asi 15 prášků, jestli se nepletu. Pan doktor mi chce prášky postupně ubrat, ale já se toho bojím. Co když se vrátí psychóza v plné síle? Už nikdy, nikdy, nikdy nechci do léčebny. Do nemocnice jo, protože tam je to na maximálně tři týdny, tam to uteče a prostě... je to tam lepší... ale úplně nejlepší je být doma.

Stále bych podle doktora neměla chodit na volejbal, protože jsem zpomalená a byl by to pro mě stres, že mi to nejde. Můj režim dne by měl být takový... do 8 se vyhrabat z postele, něco dělat - něco uklidit, posbírat prádlo, hrát na klavír, vybarvovat omalovánky pro dospělé, koukat na televizi, číst atd. Před pár dny jsem udělala moc dobrou tvarohovou buchtu :) Po obědě si můžu jít na chvíli zdřimnout. Odpoledne už se rodiče většinou vrací z práce a tak udělám kafíčko a povídáme si nebo koukáme na televizi. Nejsem moc ráda za to, že jsem doma sama :( A nejtěžší je pro mě ráno vstát a něco dělat. Občas to ale, přiznávám se, nedodržím a jdu si po snídani a venčení pejska ještě lěhnout. A po obědě to není chvilka, ale spím klidně třeba dvě hodiny. Já vím, že jsem utlumená z těch léků, ale zase se dostáváme k tomu, že se bojím jejich snížení nebo vysazení...

Teď jsem si uvědomila, že tohle už bude březnový článek :) Těším se na jaro, na delší procházky s pejskem, více světla, zelená travička a tak :) V jedné zahrádce před domem už rostou sněženky.

Momentálně se cítím normálně a budu naštvaná, až mě ty světy začnou znovu otravovat.

Loučím se, mějte se krásně!



 


Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | 3. března 2017 v 20:06 | Reagovat

Víš co je zvláštní? Že každý svým způsobem žijeme v jiném světě. Protože každý ten jeden svět vnímá úplně jinak. To je jen tak na zamyšlení :-).
Držím palce, aby ses dala co nejdřív zase do pořádku. Určitě bude líp.
Jinak mě napadlo, že by možná bylo zajímavé, kdybys napsala o své nemoci knihu...

2 Ellaria Ellaria | Web | 3. března 2017 v 22:55 | Reagovat

Občas si taky připadám, jak když žiju v jiném světě - to když vidím zlé chování druhých lidí :(
Rozumím Ti - jak jsem psala článek z minulosti, kde jsem zmiňovala tok času, když má člověk "volno", tak to s tím hodně souvisí - byť jsem vůbec neměla problémy, se kterými musíš bojovat ty, také jsem měla ohromný problém donutit se do nějaké činnosti...
S jarem určitě přijde více energie! :-)

3 Jakub Jakub | 4. března 2017 v 20:16 | Reagovat

Sleduju tě už nějákej ten pátek, ... myslím, že teď jsi docela v pohodě na to, abys unesla má slova. Holka je mi tě tak líto. Z toho jak popisuješ svou představu toho, co bys měla přes den dělat. To jsi si stanovila sama nebo ti to řekl doktor? "Nejlepší ze všeho je být doma?" ... S nežádoucími účinky léku nic neuděláš, ale můžeš něco udělat pro sebe. Vždyť dneska je tolik možností jak  i schizofrenici můžou alespoň trochu zlepšit svůj stav. Máš net, tak trochu zagoogli a místo čučení na tv. Hledej informace o tom co by ti mohlo pomoci - můžeš zlepšovat vztah k sobě samé, můžeš   něco načíst o emocích, kterými se necháváš vláčet - něco o tom jak je zpracovávat. Někdo ti už dával odkaz na Mindfullnes - což je úžasná metoda jak začít ozdravovat psychiku. Ale ty na to dlabeš. Stojíš na místě, stáváš se závislá na lécích a necháváš se ovládat strachem...To je pak ještě těžší. Víš každý psychicky nemocný člověk jednou přijde na to, že mu nikdo jiný, než on sám, nepomůže. Léky nejsou řešením, je to jenom berle když je nejhůř, ale časem  se z ní stává spíš olověná trubka, kterou musí nemocný všude vláčet sebou. Využij ten čas, kdy je ti relativně dobře a začni se sama své duši věnovat. Najdi si nějaké moderní techniky jak ji poznat, otevřít a porozumět...věř svému doktorovi, neboj se snížení léků, protože víš co - k těm monstr dávkám se totiž můžeš vrátit vždycky, ale čas v tom otupení, čekání na to až rodiče přijdou z práce, prospané dny ty už ti nikdy nikdo nevrátí. Hodně štěstí a osobní odvahy přeje Jakub (bipolární porucha).

4 Petra Petra | 5. března 2017 v 15:07 | Reagovat

Jakube, super prispevek a naprosty souhlas. Jak jsem si cetla den denni rezim, bezelo mi hlavou, ze takovyhle zivot je pekne na h.... Cely des poflakovat a cekat, az se rodice vrati z prace :-(
Rezzy, je mi jasny, ze je mi o tezky, ale taky myslim, ze by ti pomohlo pracovat na sobe i jinak nez jen branim leku.
Je treba tolik moznosti - pracovat na sebelasce a vlastni hodnote, naucit se pracovat se strachem, s emocema, venovat se meditacim apod.

5 Melly Melly | Web | 5. března 2017 v 20:14 | Reagovat

Terry, neumím si moc představit, jaké to pro tebe je. Snažím se, ale je mi to vzdálené. Vídáš se ještě s nějakou kamarádkou? Chodíš ještě cvičit s pejskem? Moc ti přeji, aby ti toto relativně klidné období vydrželo co nejdéle a aby ses pomalými krůčky učila své stavy zvládat.

6 matka matka | 7. března 2017 v 16:23 | Reagovat

Ano, nesmírnou osobní odvahou lze strach a mnohé další zvládnout...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama