Elektrokonvulzivní terapie

22. října 2016 v 19:46 | Rezzy

Bir ikindi vaktinde, Gözlerine hapsetmiştin ya beni. İşte o an haberim olmamış... Yüreğim; Kuş gibi çırpınırken karşında, Bir zaman geçecek Ve sonrasında; Ruhumun bile öleceğinden...! ( Adım Aylin ):




Ahoj všem!

Jelikož jsem byla dnes ve městě, kde jsem před necelým rokem byla hospitalizovaná na klinice, tak nějak se mi začaly vybavovat vzpomínky... hlavně na ten první pobyt (v lednu). A samozřejmě se mi vybavily i vzpomínky na elektrokonvulzivní terapii a nutilo mě to o tom znovu přemýšlet.

Elektrokonvulzivní terapii (nebo "elektrošoky) mi doporučili proto, že jsem vyzkoušela hodně léků, ale můj stav se nelepšil - úzkosti, halucinace, bludy. Prostě psychóza. Schizofrenie. Nejdřív jsem odmítla, protože jsem se bála. Ale pak jsem si přečetla papír, který mi dali... a hodně lidí mi doporučilo, abych do toho šla... a tak jsem nakonec kývla.

Nejdřív napíšu, co bylo na tom papíře.

"Vzhledem k Vašemu zdravotnímu stavu Vám lékař doporučil elektrokonvulzivní léčbu. Tato léčba patří mezi nejúčinnější léčebné postupy při léčbě závažných psychických onemocněních. Významně urychluje léčebný proces a zkracuje dobu hospitalizace.

Před prvním výkonem musíte absolvovat stanovená předoperační vyšetření. Léčba probíhá v celkové anestezii, obvykle 3x týdně v ranních hodinách. Od půlnoci nesmíte jíst, pít, kouřit. Nesmíte mít nalakované nehty, do úschovy odevzdáte šperky, hodinky. Musíte být oholen, odlíčen(a), nesmíte mít pod pyžamem spodní prádlo a ponožky. Močový měchýř musí být vyprázdněn.

Před samotným výkonem budete uložen(a) na lůžko, anesteziolog vám podá do žíly anestetikum, při jehož působení usnete. Poté lékař aplikuje nitrožilně látku uvolňující svaly. Během spánku navozeným anestetikem Vám bude podán kyslík a provede se vlastní aplikace elektrokonvulze. K mozkové stimulaci slouží dvě elektrody, které jsou přiloženy ke spánkům. Samotná aplikace elektrického proudu trvá zlomek vteřiny. Celý výkon tak trvá několik desítek vteřin. Po výkonu Vám bude opět podán kyslík. Do probuzení budete pod neustálým dohledem sestry. Po probuzení Vás sestra odvede na svůj pokoj. Celkový počet aplikací elektrokonvulze je obvykle 5x - 10x.

Po výkonu Vám bude sestra sledovat krevní tlak, pulz, saturaci. Pokud budete po probuzení bez obtíží, bude Vám podána snídaně a ranní léky. Léčbu můžete svým rozhodnutím kdykoliv přerušit. K plnému léčebnému efektu je však výhodnější celou léčebnou kůru dokončit dle ordinace ošetřujícího lékaře. Léčba Vám tak přinese rychlejší ústup příznaku nemoci a návrat zdraví.

K možným nežádoucím účinkům léčby patří mírná bolest hlavy. Dále můžete pociťovat nevolnost od žaludku, pocity slabosti, svalovou bolest, pocity oslabení paměti a zmatku v hlavě. Všechny nežádoucí účinky jsou přechodné."

A jaké to pak ve skutečnosti bylo?

Trochu si pamatuju, jaké to bylo, když jsem šla na elektrošoky poprvé. Zapomněla jsem si tehdy vyndat piercing z nosu. Byly tam dvě hrozně moc hodné sestřičky, které mi chystaly žílu a u toho si se mnou povídaly.
"Taková mladá a tak nešťastná?" řekla jedna z nich. "Copak ti je?"
"Mám schizofrenii."
Potom přišli dva psychiatři a s těmi sestřičkami a ještě s anesteziologem se věnovali napřed paní, která už byla na elektrošocích poněkolikáté. Odděloval nás závěs, takže jsem nic neviděla, jen slyšela nějaké pípání. Po chvilce ji už odváželi pryč a přešli ke mně.
Anestezioložka: "Budete pomalu usínat." Zvláštní pocit tíhy... a pomalu jsem zavřela oči...
Když jsem se probudila, sestřička mi zrovna dávala na ruku náplast.
"To už proběhlo?" zeptala jsem se zmateně.
"Ano, už to máš za sebou," zasmála se sestřička.

Pak už jsem se tolik nebála, vždycky bylo všechno bez komplikací. Asi v polovině kůry mi však dali asi špatně roubík a já si zkousla jazyk tak, že jsem ho měla na jedné straně úplně modrý. Když jsem jim to ukázala, tak si dávali větší pozor.

Nejhorší zážitek byl, když jsem tam byla s jednou paní, která tam byla poprvé a jí se věnovali jako první. Slyšela jsem, jak jí anestezioložka říká - "Polkněte si sliny!" A pak jsem slyšela hrozně nepříjemné zvuky a sestřičky spěchaly pro nějaký přístroj. Začala jsem brečet a říkala jsem, že končím, že na další elektrošoky nepůjdu. Doktorka mě uklidnila, že se nic nestalo. No byla jsem pěkně vyklepaná, ale nakonec jsem dokončila kůru (byla jem celkem 8x).

Elektrošoky mi pomohly hrozně rychle, hned se mi vytratily halucinace a bludy, ale bohužel to tak vydrželo jen dva nebo tři měsíce a byla jsem hospitalizovaná znovu. Ale v léčebně jsem se potkala s lidmi, kterým elektrošoky pomohly i na několik let.

Mluvila jsem o tom později se svojí psycholožkou, ta mi říkala, ať se zaměřuji na to, jak elektrošoky pomohly mě a že u mě to probíhalo dobře. Ale stejně nedokážu dostat z hlavy vzpomínku na ty zvuky, co jsem slyšela. Paní totiž asi nějak zaskočila slina a bylo to.

Později jsem na internetu četla o dalších nežádoucích účincích.

"Může se vyskytnout pocit ztíženého dýchání při probouzení z anestezie. Velmi vzácné jsou komplikace týkající se srdeční činnosti, dýchání a komplikace neurologické, stejně jako drobná poranění v dutině ústní." (no, modrý jazyk jako drobné poranění?)

Kdyby mi byla znovu doporučena elektrokonvunvulzivní terapie, nevím, jestli bych našla odvahu do toho jít zase. Hlavně kvůli té příhodě s ducící se paní. Myslím, že si na to nepamatuje, protože pak o ničem nepříjemném nemluvila. Ale co kdyby to člověk cítil, jak nemůže dýchat nebo něco? Prostě mám už strach...

Co si o tom celém myslíte vy? Budu ráda za vaše názory.





 


Komentáře

1 Melly Melly | Web | 23. října 2016 v 14:06 | Reagovat

Jestli se paní nic nestalo, tak bych to asi nebrala jako významný faktor při rozhodování... docela podobně jí mohlo zaskočit něco třeba při jídle (a to by kolem sebe ještě nemusela mít vyučený personál, který by jí pomohl)...
Mě akorát mrzí, že to tobě vydrželo jen takovou chvilku. Říkala ti paní psycholožka, jestli to vždycky u tebe bude mít takový (docela) krátkodobý účinek?

2 Tessy Tessy | 23. října 2016 v 20:52 | Reagovat

Ahoj,myslím, že elektrokonvulzivní terapie je velice specifická léčba, která se liší v působení na každého pacienta - pokud to na tebe mělo krátkodobý účinek poprvé, myslela bych, že to bude mít krátkodobý účinek asi vždy.

Nejdůležitější ale je, jak to cítíš ty!
Já ti moc držím palce, ať se tvůj psychický stav neustále zlepšuje, až nakonec budeš zdravá úplně. Jsi moc silná a zvládneš to:).

3 Łucie. Łucie. | Web | 24. října 2016 v 18:00 | Reagovat

Ahoj. Pro jistotu ti posílám odkaz na celkem důležitý článek: http://luciannap.blog.cz/1610/oj

:)

4 Ellaria Ellaria | Web | 24. října 2016 v 18:28 | Reagovat

Všechno má svoje pro a proti :)
Člověka nejvíc ze všeho děsí to, co mu je skryto, co nevidí a nemůže si ohmat. A zřejmě proto Ti v mysli tolik leží vzpomínka na onu paní. Nemyslím si, že by se dělo něco hrozného, zkrátka a dobře jí jenom "zaskočila slina" :)
Pokud to pomohlo, zvážila bych opakování této léčby.

5 Baryn Baryn | Web | 24. října 2016 v 18:51 | Reagovat

Já obdivuji, že jsi do toho dobrovolně šla a statečně to přečkala. Nikdy jsem si nedokázala představit, jak to vlastně celé probíhá, a tak jsem moc vděčná za tenhle tvůj popis, a ještě s takovými zkušenostmi. U každé činnosti se může stát, že se někdo začne dusit nebo má jiné komplikace. Už jenom polykání prášků může být pro starší lidi často o život. Neměla by ses tím nechat tak znervózňovat,a  pakliže ti to pomohlo a bylo by ti to navrženo znovu, asi by bylo lepší to ještě jednou zkusit. Já vím, mně se to kecá ... Jen si myslím, že se opravdu nemáš čeho bát. :)
Na druhou stranu nevím, jak to funguje. Tessy mě tady donutila svým komentářem se zamyslet ... jestli to opravdu zůstane vždy krátkodobé nebo se to může zlepšit i na těch několik let. Má s tím někdo nějakou zkušenost? :)

6 Lucy Lucy | Web | 24. října 2016 v 19:32 | Reagovat

Dle mého názoru není dobré tak často podstupovat anestezii.
Strašně tě obdivuji, že jsi něco takového podstoupila. Já bych to asi nezvládla.

Jednou jsem měla podobnou zkušenost, jako ty s tou paní. Ležela jsem na jednotce intenzivní péče. Vedle mně ležela nějaká holčina. Odděloval nás závěs. Nemluvila. Nic. Ráno jsem se probudila a ta holka sebou divně škubala. Po chvilce sebou v posteli doslova házela. Dostala nejspíš epileptický záchvat. Běhali kolem ní doktoři, sestry. Píchali ji různé léky. Nic nezabíralo. Poté volali ARO. Trošku se uklidnila. A pak to zase bylo dobré :)

Ještě teď mě z toho mrazí.

7 Van Van | Web | 26. října 2016 v 20:50 | Reagovat

Máš strach, a strach má velké oči. Mnohdy se bojíme zbytečně, protože naše fantazie kreslí přehnaně hrozivé obrazy. Ohledně zaskočení slin - zlati, to se ti může stát běžně každý den, když piješ, nebo když se zrovna rozesměješ, nebo když chceš něco říct, nebo když ti zaskočí drobek. A určitě jsi tam, na té terapii, pod kontrolou, neboj! nedovolí si tě nechat bez dozoru.

8 Janovice Janovice | 28. října 2016 v 18:26 | Reagovat

Ahoj čtu dlouho, ale nekomentuju. Teď mi to nedá. Řeknu svůj názor na věc - kdyby mi někdo řekl, že mě zbaví depresí na pár měsíců, když vší silou kousnu do jazyku a nechám si pod dohledem zaskočit nějaký jídlo, který mi způsobí pár vteřinový dávení, tak neváhám ani minutu - do jazyka  bych se kousla okamžitě a jídla bych spořádala tolik, dokud by mi fakt nějaké soustu nezaskočilo.
Vím, že to zní jakože to bagatelizuju, ale není to tak, věřím, že to není sranda, ale pokud je šance na pár měsíců klidu.
Když lidi trpí rakovinou, tak si nechávají uřezávat kusy těl, podstupují chemoléčbu, přichází o vlasy...
Psychozy jsou rakovinou duše.

Jinak nechci říct, že když ostatní trpí víc, tak ty nemáš nárok si stěžovat, ale nežádoucí účinky má každá léčba, bez rizika není vůbec nic, tak bojuj co se dá!

9 matka matka | 28. října 2016 v 20:47 | Reagovat

ad. rako - vina.... jakápak vina duše? Lze ji elektrokonvulzivní terapií ovlivnit, zmírnit? Ano, pak to stojí za to bojovat, seč síly člověka  i terapeuta stačí.... Hodně síly přeji.

10 christin christin | 31. října 2016 v 19:16 | Reagovat

Ahoj, tvůj blog jsem zhltala během pár dnů a chci ti říct, že se tvoje články pěkně čtou. Nemyslím obsahem, ale to jak umíš pěkně psát. Jsem ráda, že jsem na tvůj blog narazila a do budoucna ti budu držet všechny palce, ať už máš konečně pořádný klid. Taky mám psychické problémy a vím, kam se budu vracet, až mi nebude zase dobře, protože mi tvoje články svým způbosem hodně pomohly :)

No a co se týče samotného článku. Máš můj obdiv, že jsi tam šla. Já bych neměla odvahu.

11 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 14. listopadu 2016 v 10:36 | Reagovat

Terry, s tím dušením při usínání mám zkušenost - stalo se mi to při operaci slepáku. Pamatuju, že když jsem usínala, najednou jsem nemohla dýchat a dávali mi odsávačku do krku. Jo, je to nepříjemné, ale ti doktoři tě neustále monitorují, takže to je otázka pár vteřin. Dusit se tě prostě nenechají, anesteziolog vidí, že nedýcháš a okamžitě to vyřeší ;-) Tohohle se fakt neboj, je to jako na chvilku zadržet dech.

12 Amelie Amelie | Web | 25. listopadu 2016 v 2:19 | Reagovat

Obdivuji tě a držím palce. Nevím, zda bych to doporučila své dceři... bála bych se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama