Zdechlina

19. srpna 2016 v 19:14 | Rezzy





Jsem zdechlá kvůli tomu tvorečkovi výše. Byli jsme dnes na agility a teď ležíme v posteli jako dvě zdechliny. Ale bylo to fajn. I když to vždycky napřed hrozně pletu to pořadí překážek a kterou rukou ukazuju, kam se natáčím atd. :D

Mám teď zase hlad a chutě, tak jsem si teď udělala silné černé kafe a už nebudu nic jíst!

Proč jste umřel a nechal nás tu samotné?!

Zase mě otravuje bývalý přítel. Prý si mám koupit šalvěj a jíst to. Prý by mě bylinky mohly vyléčit. O mojí nemoci ví velké kulové. Už mě fakt štve, doufám, že se zase brzy sbalí a pojede někam daleko.

Chodím po škole a hledám východ. Žádný nenácházím. Ani oknem to nejde. Chodím po chodbách a brečím.
"Přijďte prosím za mnou do kabinetu, až budete mít čas," říká mi bývalý ředitel. A je fuč. No jo, jenže kde má kabinet?

Pronásleduje mě matikář, snažím se utéct, využívám své schopnosti létat a hned jsem nahoře v nejvyšším patře. O něco později se odvažuji sletět dolů do tělocvičny.
"Terezo, pojď, cvičíme na kladině," kýve na mě profesorka třídní. Otáčím se a utíkám. Na žádné pitomé kladině cvičit nebudu. Ztrapnit se před celou třídou!

Ani nevím, co jsem dělala včera, nějak si nemůžu vzpomenout.

Nikdy vám to neodpustím, že jste umřel a nechal nás tu samotné...

Co víkend, těšíte se? My možná půjdeme na kafe ke známým. A v neděli jde mamka do práce. Nic moc se asi dít nebude. A v pondělí jdu za psycholožkou a přemýšlím o tom, co jí říct a jak to zformulovat...

No nic, mějte se krásně a dávejte si pozor na zloduchy!





 


Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. srpna 2016 v 21:00 | Reagovat

Agilitky můžou být náročné, ale zase, takováhle únava je ta správná únava. A pohyb neuškodí ani tobě, ani Tristánkovi!
Šalvěj používám jako přísadu do jídla, v malém množství má zajímavou příchuť. Třeba do sekané, nebo do směsi na špagety.
Z tvého povídání se mi jeví, Rezzinko, že jsi prostě nešťastná... ale zase, máš i dobré chvilky. Drž se těch dobrých chvilek! Není jich moc, ale jsou a časem budou určitě přibývat.

2 Day Day | 20. srpna 2016 v 10:05 | Reagovat

Milá Terezko, radila jsem se o tvém stavu s mamkou, která studovala psychologii a myslíme si, že bys mohla být i v psychospirituální krizi. Asi nemáš moc co ztratit, navíc středisko pana Groffa (celosvětově uznávaný psychiatr), který se tomu věnuje, je v Opavě, viz. https://holos.cz/ . Doma na to mrkněte, třeba to budeš chtít zkusit. Držím palce.

3 matka matka | 20. srpna 2016 v 13:14 | Reagovat

Kdysi jsem dojížděla do školy. A dlouhé roky mne trápily sny o tom, že mi ujel autobus. Ta úleva vždy po probuzení, že již nikam dojíždět nemusím, ani chodit na tělocvik.
Ale mohu, budu-li chtít a bude-li mne cokoliv bavit. Mohu. A tak si stoupnu před zrcadlo a obloučky svých rtů otočím správným směrem - vzhůru. A když to nepůjde, mé prstíky rtům pomohou :-)

4 Anežka Anežka | 21. srpna 2016 v 10:26 | Reagovat

[2]: Nebude to chtít zkusit ;). Myslím si totéž, zmiňovala jsem to v komentářích cca 2-3 měsíce zpět, když byl Groff v ČR, ale nepadlo to na úrodnou půdu a vzniklo díky tomu v komentářích velké napětí. Ale myslím si, že to bylo tím, že pojem "psychospirituální krize" je velmi těžké pochopit bez kontextu. Chce to čas a asi osvětu. Každopádně jsem ráda, že nejsem jediná, koho to v souvislosti s Rezzy napadlo ... Mohla bys mi prosím dát kontakt na tvou mamku? Potřebovala bych konzultaci (samozřejmě placenou) s někým kdo tuto diagnosu uznává. Ozvi se prosím, pokud můžeš, na anezka.modrunkova@seznam.cz Moc díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama