Co teď?

8. června 2016 v 17:41 | Rezzy






Zdravím všechny!

Když jsem v pondělí popsala psychiatričce své stavy, přidala mi léky a navrhla nemocnici nebo léčebnu. Volala jsem na moji oblíbenou kliniku a tam už mě teď po dvou hospitalizacích vzít nemůžou, protože by jim to asi pojišťovna neproplatila nebo tak něco :(

Dneska brzy ráno jsem šla na krev. Sestřička mi nemohla najít žádnou žílu, tak nakonec zavolala doktorku, jestli by mi tu krev nevzala ona. Šikovná sestra no :D A doktorka sice žílu našla, ale asi mi praskla, protože se mi udělala na tom pořádná boule. Mám super žíly no.

Potom jsem jela autobusem na druhý konec města za paní psycholožkou. Bylo to takové pohlazení po duši. Říkala, že jsem statečná (i když si tak moc nepřipadám) a že zcela chápe, že nechci být dva měsíce v léčebně, že chci být ve svém, s rodinou... no a ještě přes prázdniny! Podpořila mě, uklidnila mě. Pokusím se to teď zvládnout doma a ve staconáři a kdyby to fakt nešlo, pojedu do té podělané léčebny na oddělení, kde už jsem jednou na dva měsíce byla. Však co... kdyby mě tam týrali, tak podepíšu revers. Ale myslím, že nic tak drastického by se tam dít nemělo.

Po obědě jsem byla i u paní psychiatričky a nadšená ze mě nebyla (už by mě nejradši viděla v léčebně), ale snad je taky jen člověk a aspoň trochu chápe, jak je to pro mě těžké...

Nemám sílu, energii, odvahu. Ale musím se překonávat. Nejsem malé děcko, co sebou praští o zema řve, ne? :D

Doufám, že začátek týdne byl pro vás fajn. A přeju, ať i druhou půlku týdne dobře zvládnete :) Děkuji všem za starost a za podporu!
Mějte se krásně!


 


Komentáře

1 Petra Petra | 8. června 2016 v 18:15 | Reagovat

MIlá Rezzy, přeji Ti, aby bylo brzy únosně, lépe. Chápu, že je to těžké, ale sama píšeš, že nejsi malé děcko, ale před tím zmiňuješ, že nechceš být v léčebně přes prázdniny. Ty chodíš do školy nebo jak prazdniny? Nemyslím to zle, ale Rezzy...skutečně nejsi malá a se svou nemocí už máš zkušenosti, kolikrát sis říkala, že to zkusíš zvládnout a nakonec to bylo tak neúnosné, že si tu hranici nerozeznala? Nevím...já bych se rozhodla jinak, já bych do té léčebny šla raději dříve, abych z toho mohla profitovat v podobě terapií, aby na ně mohla chodit a né byla na oddělení, kde to možné není a můj pobyt by byl o medikaci a neschopnosti rozeznávat realitu! Drž se!!!

2 Melly Melly | Web | 8. června 2016 v 18:51 | Reagovat

Jak ses neozývala, tak jsem si říkala, že jsi možná skončila v léčebně. Snad tě hlava začne aspoň trochu poslouchat. Moc bych ti to přála.

3 Lacko z ask Lacko z ask | 8. června 2016 v 19:27 | Reagovat

Najdi si nějákej ventil! Něco co budeš dělat jenom pro sebe -  ne pro rodinu, ne pro mámu, pro psa ani pro pana učitele ze zušky nebo pro kapelu. Neříkám, že tě to vyléčí, ale nebude to tak na prd jako to máš teď. Ideálně něco tvůrčího - piš, maluj nebo skládej hudbu a buď při tom sama sebou, nepředstírej nic a ponoř se do toho (do sebe). Třeba se ti ty pauzy mezi tvýma "průserama" prodlouží. Za pokus nic nedáš. Měj se fajn a bwt. prázdniny mi s důchodem taky nejdou moc dohromady, ale je mi jasný, že jsi to napsala jenom ze zvyku. Já to takhle používal taky pěkně dlouho, hodně se to plete s létem :DDD.

4 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 8. června 2016 v 20:23 | Reagovat

Terry drž se, ale i kdybys musela do léčebny, tak to není navždy ;-) Bude zase líp!

5 Csilla Csilla | 8. června 2016 v 20:58 | Reagovat

Reakcia na komentáre k ,,prázdninám''- áno, Rezzy má tendenciu mentálne sa držať nedospelého sveta, ale v tomto prípade je to podľa skôr o tom, že má mladších bratov a cez (ich) prázdniny je rodina viac spolu a má taký príjemne dovolenkovo-prázdninový feeling ,)

6 Ellaria Ellaria | Web | 9. června 2016 v 0:19 | Reagovat

Nechci se dotknout nikoho z výše komentujících ani se pouštět do sáhodlouhých debat kdo-co-jak myslel, ale řekla bych, že se příliš chytáte slovíček.
Léto a prázdniny k sobě neodmyslitelně patří ať nám je deset nebo padesát to se na mě nezlobte. Být v léčebně přes slunné měsíce by se mi také dvakrát nelíbilo.

Zároveň říkám toto Rezzy; mám pochopení pro tvůj odpor k nemocnici/léčebně nikdo se nehrne do míst, kde se necítí dobře, kde není doma. A stejně tak si myslím, že si velmi dobře uvědomuješ vážnost své nemoci. Je dobře, že se nevzdáváš a bojuješ v tom tě jen a pouze podporuji, ale pozor na přecenění sil - nech si pomoct, když se Ti pomocné ruce nabízí :) Myslím na Tebe!

7 letmebebeautiful letmebebeautiful | 9. června 2016 v 17:23 | Reagovat

Mně se zdá, že teď jím tak hodně stejně skoro pořád:) Ale jsem ráda, že vám to nepřipadá hnusné nebo tak, když je to vegan všechno, chci tím ukázat lidem, že to nemusí být jen salát se salátem a tak:)

Jak vidím, tak toho máš stále hodně, upřímně doufám, že ti už bude lépe aspoň trochu, i kvůli létu i kvůli tobě samotné, přála bych ti to:) Léčebny musí být některé opravdu strašné, viděla jsem kdysi přednášku od schizofreničky a ta říkala občs děsivé věci.. Mám pocit, že si si hodně vědoma toho, co se s tebou děje (teď myslím obecně v dlouhodobém spektru, ne konkrétní jednorázové/opakované náhlé situace) a je fajn, že se s tím snažíš něco dělat, stejně tak jako je fajn, že máš podporu od okolí - pomoc je někd opravdu nezbytná a není to podle mě známka slabosti:) (Chtěla jsem se zeptat, nezkoušela jsi někdy meditaci, jógu nebo takovéto věci? Jenom čistě ze zajímavosti) Drž se a hodně štěstí!:)

8 matka matka | 9. června 2016 v 22:44 | Reagovat

ad. "...Nejsem malé děcko, co sebou praští o zema řve, ne?...."
No, já také nejsu dávno malé děcko, hódně let jsem slzu nepustila. A pak to přišlo jako vodopád a nešlo to zastavit. Takže tak opravdu ne, protože i ten pláč člověka velmi vysiluje. Ale pak přišel pláč jednorázový, a byl úlevný, protože jsem přesně věděla, o čem brečím.
Teda ne na zemi, ale pod peřinou, když nebyl nikdo poblíž :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama