Sladký domov

6. května 2016 v 19:30 | Rezzy





"Paní doktorko, nešlo by to ještě nějak jinak -"
"Terezo, už nad tím příliš špekulujete, to se mi fakt nelíbí, okamžitě toho necháte, už se o tom s vámi nebudu bavit," skočí mi do řeči. To je poprvé, co je na mě opravdu nepříjemná. Zůstanu jen zaraženě sedět na chodbě a dívám se, jak odchází. Tak se tomu nejspíše nevyhnu - brzy mě čeká přejezd sanitkou z malého oddělení psychiatrie jednoho nedalekého města do velké psychiatrické nemocnice, kterou fakt nemám ráda (už jsem tam byla třikrát). Tady už si se mnou asi neví rady... Ach ne... zase tam... jdu na pokoj, přikryju se peřinou a brečím jako malé dítě.

Už jste někdy viděli někoho, kdo je fakt nepěkně zpráškovaný? Jen se podívejte, co se mnou nové léky dělaly, než jsem si na ně zvykla.


pro porovnání


Jedeme sanitkou docela dlouho, možná hodinu, nevím... Je ticho, nikdo nic neříká... Chce se mi zase brečet. Ta velká nevlídná nemocnice je pro mě peklo. Nechci se tam vrátit. Saniťáci mi pomáhají s věcmi. Jdeme na příjem.
Doktorka mi položí pár otázek.
"Kam ji budeš dávat?" zeptá se sestřička doktorky.
"No na pětku," odpoví doktorka a mě se zježí vlasy a v hlavě mi hned vyvstane vzpomínka... byla jsem ještě na dětském, šly jsme se sestřičkou na procházku po areálu nemocnice a někdo se zeptal - kdo se léčí na pětce?
"To si nepřejete ani vidět, tam jsou ty nejhorší případy," odpoví sestřička.

Už jsem vám někdy ukazovala tyhle brýle? Moc je nenosím, ale mám pocit, že poslední dobou se mi zrak zase zhoršil...


Před pětkou se loučím se saniťáky a přebírají si mě sestřičky. Musím se vysvlíct donaha, předávám jim úplně všechny věci a oblékám si nemocniční pyžamo. Vpouštějí mě na chodbu, kde některé pacientky postávají a koukají do neznáma, některé sedí na zemi, mumlají si něco pro sebe. Některé si mě prohlíží. Sednu si na zem mezi ně a zadržuji pláč. Po chvíli si mě k sobě volá doktor a povídá si se mnou. Popisuju mu svoje halucinace a bludy posledních dnů. Teď už si na to ale nevzpomínám. Možná je to tak lepší. Lepší zapomenout...


Na pětce naštěstí zůstávám jen jednu noc. Devatenáctka ale taky není žádná výhra. Všechno ponuré, chladná a temná nemocniční chodba... Personál se k nám chová jako k dětem nebo snad možná i jako ke trestancům. Dávají nám najevo, že v hierarchickém žebříčku jsou oni výše. My jsme jen "bláznivá děvčata". A nějaká důstojnost a soukromí? Zřídka. Už můžeme nosit svoje oblečení, ale večer jsme všechny vysvlečeny a hromadně nahnány do sprch... A jak se užívají léky? Když zavolají vaše jméno, jdete k sestřičce, která vám podává kelímek s pilulkami. Vy musíte při převzetí říct (například): "Tereza XXX, ročník 95, stolice byla, menzes ne." Jo, jen ať všichni vědí, jestli jste byli ten den na velké atd... Pak ten zázrak spolknete a vpláznete jazyk, jako že ty jste ty léky fakt spolknuli...

"Už je mi dobře, nemám žádné halucinace a ráda bych se s vámi domluvila na tom, že pojedu domů," vybalím to hned na paní primářku, když je primářská vizita.
Doktorka zvedne obočí. "Slečno Terezo, to nejde tak rychle... no... možná v pátek..."
Držím se myšlenky na páteční propuštění jako klíště a dělám vše proto, aby mě v pátek opravdu propustili. Doktorce to přijde moc rychlé, chce vycouvat, poslat mě ještě na další oddělení, otevřené, kde bych měla více volnosti... aby viděli, jak to zvládnu...



Přesunuji se na třináctku, otevřené oddělení, kde jsou moc milé sestřičky i další personál. Doktora brzy přemluvím, aby mě už v pátek propustil. Uf! Zbývá pár posledních dnů. Toto oddělení se mi líbí. Bohatý program, ani se nestíhám zúčastnit všeho, čeho bych chtěla. Aktivity jsou dobrovolné, snažím se jich stíhat co nejvíc, baví mě to. Dílny, kde šijeme plyšáčky, děláme zvířátka z korálků a všechno možné... zpěv, hry v tělocvičně, relaxace, vycházky... jednou je na programu jóga, jsem na ni zvědavá, tak se přihlásím. Na lekci jógy, kterou vede mladý sympatický doktor, dorazím jen já a jeden pán, tak je to takové komorní. S jógou moc zkušeností nemám, ale tahle lekce se mi líbila.

No a dnes... dnes jsem po ranní rozcvičce, snídani, vizitě s doktorem a polknutí léků seděla venku před oddělením na lavičce na sluníčku a čekala, kdy uvidím svého tatínka, který mě měl vyzvednout. Už z dálky jsme na sebe mávali. Opustila jsem třináctku s tím, že jestli se do této prokleté nemocnice ještě někdy znovu vrátím, tak jedině sem.

Po cestě jsme se ještě stavili do obchodu a pak už jsem se jen neskutečně moc těšila na svoje pejsátko. Tristánek mě samozřejmě velice radostně přivítal. Teď, kdy ťukám do klávesnice, leží v klubíčku vedle mě.

Lidičky, děkuji za vaši podporu a za každý zanechaný komentář. Moc to pro mě znamená a těšila jsem se, až zase konečně napíšu a až si přečtu, jak se dařilo vám, jak na tom jste. Doufám, že si užíváte tyto krásné jarní dny...




 


Komentáře

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 6. května 2016 v 20:01 | Reagovat

Když jsem viděla tvou fotku po prášcích a tvou normální fotku, fakt mi vyhrkly slzy do očí a mám chuť brečet a proklínat ten svět, že lidé, kteří jsou svatí, hodní, báječní...trpí. A ten opak? Se má líp. Strašně mě to štve a tak ráda bych s tím něco dělala! Jsi taková bojovnice, tak silná! Nevzdáváš se ani v těch nejhorších chvílích..prostě jdeš dál. Ach. Těší mě, když vidím radostné články, když cítím tvou radost. Jednou se z toho zatraceného pekla dostaneš a já budu mít pro tebe vždy nataženou ruku, která ti pomůže :-) Drž se, kočko!

2 Victoria Victoria | Web | 6. května 2016 v 20:54 | Reagovat

Je to něco hrozného. Úplně se mi chtělo brečet, když jsem to četla. Já jsem na soukromí dost háklivá a tohle bych asi nepřežila. A ty prášky...

Jsi hrozně moc statečná. Věřím, že všechno se v dobré obrátí. Zasloužíš si konečně trochu klidu. Ty to zvládneš, jsi bojovnice! :-)

3 Yours Yours | 7. května 2016 v 7:34 | Reagovat

Ja vyzerám skoro stále ako ty po tých liekoch a to nič neberiem :D

4 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 7. května 2016 v 11:10 | Reagovat

Teda to vážně nechápu, jak se můžou k pacientům takhle chovat... z toho by byl pěkně zdeptaný i člověk, který žádné problémy nemá O_o
Hlavně, že už tě pustili, moc ti držím palce, abys tam už nemusela!

5 Ev. Ev. | Web | 7. května 2016 v 13:13 | Reagovat

Jsem strašně ráda, že už jsi zase doma! :) A žes to všechno takhle pěkně zvládla. Jsi prostě bojovnice, která to nevzdá, to se mi na tobě líbí! :)

Myslela jsem na tebe a držela ti palce, ať je ti zase líp a budu v tom pokračovat i nadále. Určitě bude všechno zase lepší, zasloužíš si to! :)

6 letmebebeautiful letmebebeautiful | 7. května 2016 v 16:53 | Reagovat

Zážitky z nemocnice zní smutně, bolestivě i řekla bych, ale reálně zase, což je fajn:) (nemyslím to zle, jen říkám, jak to na mě působí, nemyslela jsem tím, že by sis cokoli z toho někdy vymýšlela, to vůbec, doufám, že sis to tak nevzala..:)) Jsem ráda, že jsi zase doma! Snad se ti bude dařit líp a líp:) Drž se!

7 Tereza Tereza | E-mail | 7. května 2016 v 17:53 | Reagovat

Mám neskutečnou radost, že jseš doma! :))

8 Melly Melly | Web | 8. května 2016 v 15:44 | Reagovat

Jsem ráda, že je ti lépe a mohli tě pustit domů. Drž se!

9 Ellaria Ellaria | Web | 8. května 2016 v 23:49 | Reagovat

Mám za Tebe obrovskou radost, že jsi doma! Přeji hodně sil a klidných dní!

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. května 2016 v 20:14 | Reagovat

Věřím, že to pro tebe musel být silný zážitek. Možná natolik silný, že zkusíš víc zabojovat, aby ses tam znovu nedostala. Opravdu užívej léky tak, jak ti stanovila paní doktorka, a neexperimentuj s nimi. Tohle je opravdu vážná věc a uvidíš, co to s tebou udělá za čas. Porovnávací fotky jsou hodně smutné a už to by tě mělo motivovat k tomu, aby ses s tou zákeřnou nemocí zkusila porvat. Že bys nakonec nezvítězila? To se mi nechce věřit.
Aktivity tě zaujaly, to je moc dobře, znamená to, že máš pořád zájem o věci, něco dělat, navíc tohle vypadalo fakt zajímavě. A vždyť něco podobného si můžeš naordinovat i doma, třeba to korálkování nebo šití plyšáků, můžeš je zkusit i prodávat, třeba přes Fler, nebo někomu darovat.
A jóga ti, zdá se, taky sedla, není něco podobného v tvém okolí, že bys chodila třeba na nějaké hodiny?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama