Sakryš

31. května 2016 v 18:31 | Rezzy





Včerejší koncert naší základní umělecké školy k Mezinárodnímu dní dětí se povedl. To nejlepší na konec. Naše kapela. Muhehe. Ohlasy super, pan ředitel ZUŠky byl nadšený a prý už se těší na další vystoupení, které bude v půlce června. Musím to do té doby nějak vydržet. Nemůžu se teď zhroutit!

Prší, prší... jen se leje...

Od rána mám nervy, mozek občas stávkuje, propadám se dozadu a dolů. Ruce, které tleskají, mi najednou spadnou do klína, vypoví službu. Je to chvilinka. Nevadí, nevadí. Jen se mi to nesmí stát na jevišti!

"Pročpak tady ležíte, Terezko? Na chodbě?"
"Už nemůžu."
"Já vím, máte toho plné kecky..." A podává mi ruku, abych se mohla postavit a přemístit se do postele.

"Sakryš, tak ty léky nepomáhají," povzdechne a je vidět, že je mu to upřímně líto... a že by mi rád nějak pomohl... Bohužel, asi se musíme spokojit s podáním ruky. Prozatím.

"Ahoj, co budeš dělat, až se vrátíš z kliniky? Můžeme se jít někam projít, jestli se ti bude chtít."
Tak ráda bych s tebou šla. Chytila tě za ruku, dala ti pusu. Objala tě. Dotýkala se tě. Líbala se s tebou. Ale vlastně... ne... radši bych zůstala schovaná v posteli se psem. Promiň.

Popadnu nůž a přiložím si ho ke krku. Může člověk sám sebe podříznout? Že bych to zkusila?

Jsme se sestřičkou na svižné procházce s hůlkama. Nordic Walking tomu říkají. Je hrozné vedro a já lituju, že jsem si nevzala kraťasy. Mohlo by trochu zapršet.

Prší a prší a já potřebuju jít vyvenčit pejska. Mohlo by přestat... No, nemůže být všechno úplně podle našich představ.

Když pustím králíka, aby se proběhl po posteli a chci ho pohladit, tak na mě "vrčí". Nevděčník jeden!

Zítra jsou individuální vizity. Potřebuju předepsat Leponex, už mi dochází. Nejradši bych ho vysadila. Usnu po něm kdykoliv a kdekoliv. Usínám při jízdě autobusem, při relaxacích, při sezení v křesle. Spím než odejdu z domu a taky když se vrátím. A hrozně po něm slintám. Jako nějaký pes. Aspoň že ten hlad a ty děsné chutě už mě trochu přešly. Ale asi stejně nemám odvahu ho vysadit. Co když se to vrátí?

"Pročpak tady ležíte, Terezko? Na chodbě?"... Ne! Nechci to prožít znovu... Ale cosi uvnitř mého hrudníku mi dává na znamení, že stabilizovaná dlouho nezůstanu. Hodiny tikají a další průser se blíží.

Prší, prší... jen se leje...

Snažím se zachovat klid. Ale stejně... Další průser se blíží. Přijde dřív... nebo později...

Ach jo.





 


Komentáře

1 Petra Petra | 31. května 2016 v 18:49 | Reagovat

Rezzy, průser se může blížit, když mu půjdeš naproti (vystavuješ se zbytečnému stresu, chceš nebrat léky, jak máš, nebo jich brát více?). Můžeš se pokusit oddálit jakýkliv průšvih, zkus dělat věci jinak. Hodně štěstí!

2 Lacko z ask Lacko z ask | 31. května 2016 v 19:09 | Reagovat

Copak, našla jsi skrýš, kde před tebou rodiče schovávají léky? Mám takovej divnej pocit, že tě zas čeká šipka do medu. Snad tě to brzo přejde a pokušení taky. Drž se.

3 letmebebeautiful letmebebeautiful | 31. května 2016 v 21:06 | Reagovat

Průsery přichází a odchází a pokaždé v nás něco zanechají, zkušenost, pocit... Samozřejmě u tebe to může být něco úplně jiného a neříkám, že je dobře, že tento pocit máš ale ani naopak. Snad ti bude brzy lépe, drž se! (a další koncert určitě zvládneš a bude tak dobrý [ne-li lepší] než ten minulý:))

4 Melly Melly | Web | 31. května 2016 v 21:10 | Reagovat

Terry. Buď silná. Hovoříš o tom, co se ti děje, s lékaři a s rodinou? Mrzí mě, že tě to koncertování tak stresuje...
Prosím, neudělej žádnou hloupost.

5 Ellaria Ellaria | Web | 31. května 2016 v 21:51 | Reagovat

Milá Rezzy, myslím, že by jsi měla velmi zvážit, zda v koncetrování pokračovat, pokud Ti to přináší takový stres. Mělo by to být odreagování, tvůj koníček a nikoliv další nálož stresu. Přijde mi to jako naprosto zbytečná provokace tvojí nemoci. Nepochybuju o tom, že by ostatní tvé rozhodnutí přijali bez výčitek :)
Mluvíš o svých stavech s rodinou či lékaři stejně otevřeně jako tady na blogu? Určitě tě vyslechnou a ndjou řešení...

6 Joina Joina | Web | 1. června 2016 v 8:20 | Reagovat

Tedy ten první obrázek na vršku mě docela vyděsil, to já bych to asi nikdy nepolkla takové léky, mě stačí to co beru a taky to není nejlepší...
Ale zkoušela jsi někdy cvičit? Poznání sebe, duše, klidu a pod.?  Já začala chodi asi tomu je už pul roku, na cvcičení, které se zabívají zdravím  a pod. Zatím to moc neumím ovládat, ale snažím se.

7 matka matka | 1. června 2016 v 10:01 | Reagovat

Ta kapela - já myslela, že jste nějací hudlaři, ale co jsem zhlédla video, tak je to velmi dobrá kapela. Všichni jste tam na mne působili velmi dobře, jako profíci.
Ale vím, jak veřejné vystoupení může stresovat, sama jsem kdysi hrála na klavír a před vystoupením jsem bývala hotová.

8 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 2. června 2016 v 11:43 | Reagovat

Předně gratuluji k vydařenému koncertu! Hlavně se snaž moc nenervovat, ať se ti zas něco nerozjede :-/ Myslím na tě a držím palce ať se ti ten průser vyhne!

9 Van Van | Web | 3. června 2016 v 11:05 | Reagovat

Rezzy, pelmel nahoru dolů, určitě to v tobě lítá zleva doprava, jednu chvíli se cítíš jako hvězda,druhou chvíli na dně. Drž se těch prvních chvilek. Moc gratuluji k úspěšnému vystoupení (i v komentu výš jsem četla pochvalu, zřejmě jste opravdu dobří!)
Drž se těchto momentů. To jsou ty šťastné chvilky, které činí život snesitelným, ne-li přímo krásným.
A co se týká léků, žádné improvizace, prosím! Jestli se ti něco nezdá, vždycky se poraď s doktorkou. Ano?
Hezký den a hezký víkend! A samé pěkné chvilky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama