Zase nemocnice?

5. dubna 2016 v 11:24 | Rezzy




Mluvila jsem s mamkou včera o tom, jak se poslední dny cítím. Že to není úplně ok a že se bojím, že se mi rozjede další ataka. Shodly jsme se na tom, že bych měla jít na kliniku radši dříve než později. Říkala jsem si... už aby bylo ráno, abych tam mohla zavolat...

A je ráno. Volám na kliniku na příjem. "Zavolejte na sesternu."
Volám na sesternu. "Ať zavolá vaše lékařka."
Volám doktorce. Zvedne to asistentka. "Paní doktorce to vyřídím."
Pak mi volá zpátky. "Doktorka vás chce vidět."
Naklušu k doktorce. "Máte štěstí, vezmou vás hned zítra."
Štěstí? Hmm. Štěstí v neštěstí.

Sedím v obýváku a slyším ránu. Běžím do koupelny. Brácha leží na zemi. Proplesknu ho a zvednu mu nohy, tak pomalu přijde k sobě, je celý bledý a říká, že se mu chce zvracet. A víte proč? Udělal si u nehtu malou záděru a viděl kapičku krve. Z něho doktor asi nebude. Bobek.

Je to spiknutí. Někdo mě chce zničit. Někdo zkoumá, co vydržím. Háže mi klacky pod nohy. Snažím se žít a radovat se z velkých i malých věcí. Život je krásný. Ale jsou chvíle, kdy můj život absolutně nemá smysl... Je zbytečné ptát se, proč se mi tohle děje. Odpověď neexistuje. Prostě to tak je.

Včera jsem cvičila se psem, vyprala a pověsila prádlo, šla jsem se psem na hodinovou procházku okolo řeky a pak jsem šla ještě s mamkou do města. Přišel za námi pak i taťka a dali jsme si točenou zrmzlinu. Všechno to zní fajn. Mám chuť se smát. Ale zároveň se mi chce brečet. Cítím se tak... rozpolcená...

Vím, že tajná vesnice D neexistuje. Ale vždyť jsem v ní už jednou skoro byla! Byla jsem tak blízko... Co je realita? A co jsou sny? Co jsou bludy? Opět se vznáším vysoko nad zemí, jsem skoro až ve vesmíru. Jen se tak líně vznáším... A pak dopadnu zpátky na zem, oklepu se a přemýšlím, co bude dál.

Mějte se krásně a děkuji za vaši podporu. Ozvu se hned, jak to půjde.


 


Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 5. dubna 2016 v 14:56 | Reagovat

Drž se, Rezzi. Myslím na tebe. :3

P.S: Knížku Homo psychoticus jsem našla v pátek v knihovně pro zrakově postižené, atak jsem si ji hned stáhla. Souhlasím s tebou, je skvěle napsaná - poutavě, čtivě a hlavně realisticky. Pomohlo mi to zase se více přiblížit lidem, pro něž je psychóza bohužel životním společníkem. stejně tak mi pomáhá tvůj blog, ačkoliv kvůli tobě samotné čtu mnohem radši články z období, kdy je vše ok a ty si vychutnáváš život.

Měj se co nejlépe je to možné.

2 Anežka Anežka | 5. dubna 2016 v 14:57 | Reagovat

Moc mě to mrzí! Ať přijde úleva co nejdříve! Je dobře, že jsi se tak rozhodla...

3 Melly Melly | Web | 5. dubna 2016 v 18:53 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi o tom mamince řekla. Aspoň na to nejsi sama. A v nemocnici ti určitě pomohou.
Neumím si ani představit, jaké to musí být, neumět rozpoznat realitu. Jsi silná, vydrž!!

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 5. dubna 2016 v 19:34 | Reagovat

Holka já nevím..ty snad musíš být celý den nějak aktivní, abys neměla čas přemýšlet (i přes noc!). :-)

S tím tvým bráchou mě to pobavilo :-D Je dobře, že to nebylo nic vážného, uff.

Myslím na tebe, držím Ti palce i na nohou a přeji Ti nejvíce sluníčkových a usměvavých dní :-)

5 letmebebeautiful letmebebeautiful | 5. dubna 2016 v 20:11 | Reagovat

Moc se mi líbí, že to takhle dokážete s mamkou řešit a všechno jde dejme tomu rychle, snad ti to pomůže na klinice:) Kdyby se mi přihodilo s bráchou něco podobného, asi bych byla docela vyděšená v první chvíli, ale je dobře, že to nebylo nic vážného:) Ne všichni jsou prostě stvořeni k tomu "býti doktorem":)) (Viděla jsem fotky z nedělní procházky a vypadáš na nich psokojeně, sluníčko dělá své:)) Drž se!:)

6 Ellaria Ellaria | Web | 5. dubna 2016 v 23:41 | Reagovat

Nemoci mysli jsou tak složité a zákeřné. Je mi tě moc líto, Rezzy, že tě ta hrozná nemoc takhle drží ve spárech a trápí. Přitom jsi taková bojovnice!
Příhoda s bráchou byla legrační - když u toho člověk nebyl :D Ale chápu ho, také mi není z krve dvakrát dobře.
Myslím na Tebe. Ať se to na klinice zlepší.

7 werangummi werangummi | Web | 7. dubna 2016 v 21:12 | Reagovat

To je mi moc líto, že budeš zase v nemocnici. Držím palce, aby se to tam zlepšilo a bylo ti líp! :) To s tvým bráchou mě pobavilo. :D A v určitých částech tohohle tvého článku jsem se neskutečně našla. Připomíná mi to moji situaci. Jako by někdo zkoušel, co vydržím a naschvál mi podráží nohy. Mám chuť se smát a zároveň se mi chce brečet.

8 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 21:18 | Reagovat

Terry, dobře že to řešíš včas, na klinice ti určitě pomůžou! Držím palce!

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 10. dubna 2016 v 22:22 | Reagovat

Jsi tady. Tajná vesnice D je jen ve tvých snech a fantazii. Fantazie je vůbec zvláštní věc. Ale ty jsi na zemi, zlati. Je dobře, že půjdeš do té nemocnice, je dobře, že jsi zavolala doktorce. Možná ataku podchytíte dřív, než propukne. Držím moc palce, jsi bojovnice, i když je to pro tebe možná únavné, nepřestávej bojovat. Máš svoje dobré chvilky, jsou dny, kdy se cítíš dobře a v pořádku. Pokud takové dny jsou, pak budou i nadále, a bude jich víc a víc. Jen to chce na sobě pracovat, a o to bojuješ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama