První dny

13. dubna 2016 v 14:04 | Rezzy




Ahoj všem! Tenhle obrázek mi tak nějak padl do okna a pousmála jsem s nad ním. Z těch nových léků, co mám, totiž hodně slintám a ráno mívám mokrý polštář. Snad se to upraví a přejde to.

Jak to se mnou vlastně bylo? Do nemocnice mě vezl taťka. Vzala jsem si doma hodně akinetonů, abych nebyla naervózní a měla zase takový ten přííjmený pocvit "plavání v medu" Ovšam trochu jsem to přrepískla, začalo to působit dost rychle a já myslela, že ani nedokážu vylézt z auta, jak jse byla slabá. Nevím, jesltli to taťka věděl. Snažila jsemse dělat jako že nic.

Když mě po příjmu odvedli nahoru na oddělení, na chodbě za dveřma inteintivní péče seděla M., ta, se kterou jsem se zde seznámila při hospitalizaci v lednu. Někdy je to s ní fajn, aleněkdy je upřímně trochu otravná a když dostane záchvat, tak ten křik musí slyšet široké okolí...

Dali mě na pokoj ke dvěma babičkám. Té jedné už bylo 96 let! To jsem teda zírala. Sice už byla taková sost popletená a nosila plínky, ale i tak byla šikovná a nedala se. Jednou chtěla, ať jí něco podám a ukazovala tím směrem, ale já furt nevěděla, co chce. Když už jsem fakt nevěděla co, řekla mi: "Ty seš potvora, tebe bych nechtěla mít doma." :DD No a roztomilost skončila, když si začala z plínky vytahovat bobky a házela je po pokoji.
Ale s tou druhou paní jsem si ráda povídala a s oběma byla sranda. Jednou jsem přišla do pokoje a jedna říká: "Jé pěkná slečinka!" A ta druhá na to: "Jaká tlačenka?"

První noc jsem usla dobře, ale pak jsem se někdy uprostřed noci vzbudila a měla jsem silné úzkosti. Přestavěla jsem nábytek před dveře, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Přiěly dvě sestřičky se securiťákem a píchli mi injekci. Kdybyxh měla spočítat, kolik injekc už jsem dostala... tak fakt nevím...

Doktora při ranní vizitě jsem se ptala, jestli se s někým nespiknul. Říkal, že ne, mluvil klidně a byl hodný, což mě uklidnilo. Později jsem ležela na chodbě na zemi a doktor přišel a ptal se, co dělám.
"Já už nemůžu" řšpitla jsem.
"Já vím, máte toho plný kekcy, je to furt dokola... Ale pojďte si lehnout do postele..."
Podal mi ruku, postavila jsem a šla si lehnout.

Paní, které bylo 96 už odjela, tak tam máme další důchodkyni, ale řeknu vám, já jsem s nimi spokojená :) Mají rozum, mají starost, jsou nápomocní, ráno si povídáme, dělíme se o sladkskoti...

Vstávám tady hodně brzy ráno. Jednou ráo, když jsem si o půl šesté myla vlasy, seděla jsem pak na chodbě na lavici a najednou se vedle mě objevil mají kurtnatý kluk. Potom zase zmizel. Pak jsem měla pocit, že jsem viděla ducha jedné ženy. Byl namodralý.

I dnes jsem se vzbudila už před čtvrtou ráno, šla si mýt vlasy a tak. Nějak se to vleklo... než jsem se dočala snídaně...

Achjo, kolik jsem dostala injekcí a tabletek na zklidnění, ta fakt nespočítám. A na kurtování už jsem si zvykla. Když polknu prášky a nechám se přikurtovat, cítím se v bezpečí, i když teda nechápu proč... A když v noci potřebuju na záchod, tak se chvíli kroutím a sestřička si mě obyčejně všimne na kameře nebo mi tam pro sestřičkou zajde moje ochotná spolubydlící.

Dneska je venku tak krásně... kéž bych mohla s pejskem ven. Jenže já mám furt uzavřený režim. Těším se na maminku, ať zítra přijede. Dneska dopoledne jsem hystericky brečela... že se neuzdravím, že mi nic nedělá dobře, že nic nemá smysl... Doktorka mi dala nějaký prášek na zklidnění, tak jsem usnula a když jsem se probudila, byla jsem úplnš dezorientovaná. Jednou ráno se mi dokonce stalo, že jsem přála dobré ráno svému psovi a nemohla jsem ho najít - pak mi došlo, že jsem v nemocnici...

Tak koho článek zajímal, tak si ho přečetl a já děkuji a hoho člának nezajímal, tak chápu, že ne každého pořád baví číst moje psycho žvásty.

Mějte se krásně a některý sen se zase ozvu :)

Bože, mohla bych toho napsat tolik... mám v hlavě tolik myšlenek... ale kdo by to četl, takové slohy...
 


Komentáře

1 Melly Melly | Web | 13. dubna 2016 v 17:27 | Reagovat

Rezzy, děkuji ti, že to s námi sdílíš. Je těžké se takhle otevírat a myslím, že může být i dost... divné, formulovat tyhle svoje strachy do slov.
Moc na tebe myslím a doufám, že ti bude zase brzy lépe.

2 sarushef sarushef | Web | 13. dubna 2016 v 19:41 | Reagovat

Snad bude zase lip, musi to byt dost neprijemny, sama vim, jak neprijemny dokazou byt jen "obycejny" panicky ataky. Drz se.

3 matka matka | 13. dubna 2016 v 20:31 | Reagovat

Tak nějak když je těžko, potřebuje člověk nějakou hodně dobrou vzpomínku, aby přebila to těžké a postavila člověka opět na nohy...
Věřím, že se to časem za pomoci doktorů i rodiny podaří.

4 Anežka Anežka | 13. dubna 2016 v 22:30 | Reagovat

Ta paní mě pobavila. Na "Ty jseš potvora...." na to se zmůže, ale aby řekla co potřebuje podat, to ne :D. O tom, že se lidi cítí být přikurtovaní v bezpečí už jsem slyšela vícekrát. Jedna kamarádka měla zajímavou úvahu - jestli to není asociace na to, když jsme byli mimina přikurtovaní v zavinovačce :). Drž se Rezzy, myslí na tebe! Bude lépe, snad už brzy!

5 Ellaria Ellaria | Web | 13. dubna 2016 v 22:38 | Reagovat

Rozhodně tvé články neberu jako psycho-žvásty; naopak máš můj velký obdiv, jak otevřeně tu mluvíš o stavech, které prožíváš, to rozhodně nedokáže každý člověk.
Držím Ti palce, aby se Ti co nejdříve ulevilo a mohla jsi se vrátit domů! :)

6 Ev. Ev. | Web | 14. dubna 2016 v 1:09 | Reagovat

Souhlasím s tím, že tohle nejsou žádné psycho žvásty. Já ti děkuji, že můžu tohle všechno číst, protože mi to otevírá úplně nový svět a je zajímavé číst si myšlenky člověka jako jsi ty.
Držím palce, aby ti co nejdřív bylo zase lépe a mohla jsi být zase doma! :)

7 Day Day | 14. dubna 2016 v 14:24 | Reagovat

Holka tak ti držím palce, aby bylo zase dobře, ale když je nemocná psychika, je to na dlouhé lokte, vím. Je jednoduché se vzdát, ale bojuj, jsou na světě lidi (a zvířata), pro které znamenáš všechno na světě. Věřím, že se z toho vylížeš, fakt že jo!

8 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 20:11 | Reagovat

Žádné psycho žvásty to nejsou! Tvůj blog lidi čtou, protože o tebe mají starost (i když tě třeba osobně neznají) a chtějí vědět, co s tebou je a jak ve svém boji pokračuješ. Dlouhými články určitě nikoho nenudíš ;-) Drž se kočko!

9 letmebebeautiful letmebebeautiful | 14. dubna 2016 v 20:18 | Reagovat

Nemyslím si, že by to byly psycho žvásty, je to to, co právě prožíváš a třeba pro mě osobně je to velice cenné si něco takového přečíst a jsem ráda, že píšeš:) Jinak mě mrzí, že jsi zase v nemocnici, ale jestli jsi říkala, že ti to dělá líp, tak je to asi dobře... Snad se to zlepší brzo aspoň natolik, abys mohla být s mamkou doma a se psem:) (jinak k tvé otázce, jestli mohje stravování nezasahuje moc do financí - upřímně jsem to moc neřešila, protože ještě stále bydlím s našima a mamka nemá ráda, když to řeším, myslím finance spojené s jídlem, takže jsem naštěstí nemusela, ale snažím se nekupovat extra drahé věci a tak, až budu jednou na výšce, tak to bude nejspíš trochu jinak, ale nemyslím si, že by to bylo zase až tak drahé, dokonce bych řekla, že v koncovém dopadu ve srovnání s ¨normální" stravou je to buďto nastejno nebo i levnější, záleží, co kupuješ, když se bude někdo chtít živit Alpro dezertama a předpřipravenýma vege věcma tak to bude drahé...) Ještě jednou děkuju za takovéhle články, je to zase pohled na svět z jiného úhlu a od jiného člověka, drž se!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama