Plivance mojí duše

25. února 2016 v 19:48 | Rezzy




Snažím se vybavit si, jakou barvu očí má moje psycholožka. Nemůžu si vzpomenout. A to jsem se do nich dívala už tolikrát... už několik let na mě koukají a snaží se nahlédnout dovnitř, do mé hlavy. Snaží se mi porozumět a pomoct.
...
Roztřeseně podávám psychiatričce papír, na který jsem vyplivla své myšlenky a pocity posledních dnů. Mezitím, co si to čte, koukám se na její vlasy a přemýšlím, jestli na nich není něco nového.
"To je na hospitalizaci," říká nakonec, když dočte.
Ach jo. Už zase...
...
Chtěla bych toho tolik říct o baletu, o šachách, o florbale, o hudební škole, o koních, o volejbalu, o psech, o hlodavcích, o škole, o rodině, o nemocích, o lásce, o mých trápeních, o mých radostech... ale koho to zajímá? Je toho příliš moc. Jednou napíšu nekonečnou knihu. Nebo ne? Všechno jednou skončí...? Skončí ty záhadné světy, když zemřu?
...
Pláč, tabletky, injekce... zase a zase... ale snažme se hledat na všem něco pozitivního, což? Zpěv, bláznivé fotky a k večeři lasagne... Sestřička na JIPce nebyla nadšená z toho, že se zbavuji elektrod a chodím s močovým katetrem po pokoji. Ale teď se tomu můžeme smát.
...
Ne všechny světy jsou hezké. Nedávno jsem v jednom z nich potkala svoji učitelku klavíru v těle muže. To však nebylo nic oproti vlkodlakům, kteří unesli mého bráchu. Na okno výtahu vystříkla krev vojáka. A město, kde jste na každém rohu potkali zombie. Ale když jsem byla malinká... v našem obýváku byla u počítače několikrát veliká včela. Potkala jsem tam i čmeláka. Nezdá se to tak děsivé, ale tehdy to děsivé bylo.
...
"Kolik vám je?" ptá se sestřička, když mi hledá žílu. Má blonďaté vlasy a vypadá jako anděl.
"Dvacet."
"Taková mladá a už taková nešťastná? Co vám je?"
"Mám schizofrenii."
"Za chviličku začnete usínat," oznamuje mi anestezioložka.
"Dobře."
Koukám na anestezioložku, pak se krátce podívám na strop, zamrkám... podivný pocit, knedlík v krku, tlak na hrudi... a tma... Když přicházím zase k sobě, vezou mě po chodbě. Elektrošoky mám za sebou. Jsem přikrytá peřinou a nevím proč, ale uvědomuju si, že se cítím v bezpečí a je to příjemný pocit.
...
Miluju svoji rodinu. A svého psa. Chci s nimi trávit co nejvíce času, povídat si s nimi a smát se. Ale ty tajemné jiné světy... taky mě lákají... ale prý je to nemoc. Je to jenom nemoc.
...
Utíkám po štěrkové cestě, jsem kousek pod vrcholem hory z kamení. Nahoře ve větru vlaje vlajka.
"Ne! Nedělej to!" slyším za sebou paní psycholožku.
"Co se děje?" ptají se vyděšeně rodiče.
"Jestli projde bránou do jiného světa, už se nebude moct vrátit!"
Strašně moc si přeju dostat se do jiného světa... brána je tam, nahoře... padám, ale zase se zvedám a běžím...
... a probouzím se. Do mého pokoje proniká denní světlo.
"Vstávej, je ráno!"
 


Komentáře

1 Madame Luc Madame Luc | Web | 25. února 2016 v 20:17 | Reagovat

Silné. Nedivím se chuti propadnout se do jiného světa, taky to tak většinu času mám.

2 Anežka Anežka | 26. února 2016 v 1:48 | Reagovat

Vím, že se to asi nehodí psát, ale nemůžu si pomoci...Je to fascinující. Smutné, vážné, depresivní, ale ...fascinující. Jak ta "skutečnost", kterou popisuješ i způsob jakým ji popisuješ. Řeknu ti popravdě, že tvou nekonečnou knihu bych četla s ohromně velkým zaujetím, ale zároveň s velkým smutkem, že popisují tvé skutečné trápení. Ať je ti lépe Rezzy, nevzdávej se! Myslím na tebe!

3 Melly Melly | Web | 26. února 2016 v 8:57 | Reagovat

Myslím, že Anežka shrnula výborně mé dojmy.
Tvou knihu bych si moc ráda přečetla, ale určitě to nestojí za to, pokud by ses kvůli toho trápila... Proto díky za aspoň takové malé nahlédnutí do tvé mysli. Zajímalo by mě, zda teď máš pocit, že ti ty elektrošoky pomohly? Nebo se to prostě zjistí podle toho, že se dlouho nezopakuje další záchvat? (nejsem si jistá, jestli záchvat je správné slovo, tak snad mi rozumíš:))
Držím ti palce!:)

4 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. března 2016 v 22:30 | Reagovat

Rezzy, ty máš ohromnou fantazii. Kdybys ji dokázala ukočírovat v hranici reality, mohla bys opravdu psát skvělé a zajímavé povídky. Ale pokud to znamená propad do nemoci, pak raději reálnou střízlivost. Která je dobrá hlavně proto, že tě udrží zdravou.
Jestli to byl sen, pak klobouk dolů, pořádně barevný, pořádně divoký a opravdu fantastický.
Psát umíš moc dobře. Myslíš že bys to zvládla bez propadů do svých nezdravých stavů? Zkus se na to zeptat doktorky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama