A znovu na JIPce...

7. ledna 2016 v 18:01 | Rezzy




Ahoj všem!
Nechci tady psát i negaticních věcech, ale teď to prostě jinak nejde.Doktorka se rozhodla mě poslat na psychiatrii na nejméně dva, tři dývny. Vezmou mě zítra.

Včera byl se mnou celý den taťka a hlídal mě. Nevečer odešli s mamkou na volejbal, mě se nechtělo, tak jsem zůstatala doma. Už byla tma a mě napadlo že právě teď jsem dostala příležitost jít si porozhlednout po té cestě do tajné vesnice D. Oblékla jsem sebe i pejska a vyrazili jsme. Chvíli jsem tam bloumala kolem řeky, ale ne dlouho... Začala jsem být unavená,

Připadala jsem si trochu zmatená, ale naknec jsem našla tělocvičnu, kde hráli rodiči s kaamarády volejbal. Šla jasem za nimi a sedli jsme si s pejskem na lavičku. No a to je všechno, co si pomatauju. Pak mám okno.

Mamka s taťkou mě odtáhli domů a pak zavolali záchranku. Což mě teď trochu mrzí, protože byl u toho i nejmenší bráchsa a chudák byl z toho asi trochu v šoku.

Vzpomínám si, že na mě mluvila záchranářka, prý se ptala, co jsem snědla a kolik, ale nedokázala jsem pořádně mluvit. No a pak mě odvezli na JIP. Dali mi močový katetr, naštěstí jsem tak hluboce spala, že mi to bylo jedno a nebolelo mě to.
Jelikož jsem si celou noc pokoušela sundávat všechny ty různé hadičky a elektrody, museli mi přikurtovst ruce, abych nedělala neplechu. Dneska před propuštěním jen dostla tabetlky na ulidnění, protože jsem brečela. A ještě teď jsem z nich mimo.

Na klinice by prý měla být wifi, takže pokud to půjde, tak napíšu a pročtu si, co je u vás nového...

Doufám, že je vám líp, než mě. Užíveje si život a radujste se i za maličkosti. Já nevím, jestli se někdy tay z těch sraček (pardon za ten výrzaz) někdy dostanu.




 


Komentáře

1 Melly Melly | Web | 7. ledna 2016 v 18:26 | Reagovat

Rezzy, drž se. Mrzí mě, že se ti to zase tak vrátilo, ale snad ti na té klinice pomůžou a bude zase lépe. Držím palce!!:)

2 Petra Lichožroutová Petra Lichožroutová | 7. ledna 2016 v 19:13 | Reagovat

Chtěla bych k Tvému článku napsat něco veřejně...psali jsme si včera přes FB, věděla jsem, jak Ti je a psala jsem Ti, aby sis léky nebrala, najednou ses odmlčela...bylo 17 hodin, ticho, bylo 19 hodin, ticho, bylo 24 hodin...nic, Rezzy, fakt jsem měla strach!!! Sakra, ok, choď si do tajných vesnic, ale proč k tomu potřebuješ léky, jiné dávkování, než máš? Tohle ovlivnit můžeš, to bylo v Tvé moci. Víš, jednou to nedopadne dobře a z Tvých předávkování se může rozvinout selhání ledvin, jater a jak Ti bude pak? ... Rezzy, hodně síly a vrať se v pořádku.

3 Tucka Tucka | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 20:47 | Reagovat

Je blbý, že se to zase takhle pokazilo, vypadalo to všechno už dobře... Musíš jen věřit, že se to zlepší - musí se to zlepšit :-)

4 robinsonka robinsonka | 8. ledna 2016 v 1:46 | Reagovat

Rezzy, přeju hodně sil v tomhle těžkým boji..

5 Anežka Anežka | 8. ledna 2016 v 12:37 | Reagovat

Těžko říct, jestli jsi to měla ve své moci. Zdravý člověk bez schizoafektivní poruchy a bez vlivu předepsané dávky léku, nemá snížené všechny ty funkce, které souvisí s rozhodováním a ovládáním se. Jestli tohle bylo způsobené předávkováním léky, tak by ses měla poučit, přiznat si, že to na téhle úrovni nezvládáš a odevzdat léky tvým rodičům a poprosit je ať ti hlídají dávkování. Ono to možná vypadalo jako sranda, vzít si sem tam něco na víc, ale ta hranice mezi léčebnou a toxickou dávkou je u těchto látek tak úzká, že nemáš šanci to ukočírovat. Máš nemocnou duši, máš nástroj, který ti pomáhá s tím žít - léky, tak je nepoužívej pro zničení svého těla. Co ti pak zbude? Hodně zdaru, ať tě ti líp!

6 Ellaria Ellaria | Web | 8. ledna 2016 v 13:02 | Reagovat

Milá Rezzy, mi moc líto, že se tvůj stav zhoršil a skončila jsi v nemocnici :(
Řekla bych, že rozebírat nyní, zda to Rezzy měla či neměla ve své moci a měla si uvědomit, že ji taková dávka léků ublíží je už zbytečné, stalo se...
Možná bych souhlasila s Anežkou, zda opravdu nechceš (alespoň pro zatím) poprosit rodiče, aby si tvé léky vzali k sobě (a ty nebudeš vědět, kde je mají uložené) a prostě ti jen v příslušný čas dali potřebný počet léků, které si vezmeš... To by možná prozatím nebylo špatné opatření a jakási berlička :)
Myslím na Tebe, ať je brzo lépe!

7 Petra Lichožroutová Petra Lichožroutová | 8. ledna 2016 v 16:40 | Reagovat

[5]: Bohužel Rezzy dokázala obejít i toto opatření - odevzdání léků rodičům...
Ale i nadále držím pěsti a budu doufat a věřit, že jednou Rezzy bude umět rozpoznat včas, kdy se něco děje, kdy zvládne předcházet tomu, v čem nyní je, ale hlavně, aby se měla ráda jako celek, duše, i tělo a našla ve svém životě něco, co ji bude dělat šťastnou a prostě uvěří, že má místo tady a nyní. A třeba nyní přečkáš zbytek zimního období v léčebně a navrátíš se v plné síle jako příroda za pár týdnů jako jaro a budeš se kochat všemi jeho barvami, radostmi.

8 Skrytá Skrytá | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 20:33 | Reagovat

To je mi moc líto, musíš na sebe dávat větší pozor. :( Doufám, že se tam máš dobře, ozvi se jak budeš moct.

9 Verča Verča | E-mail | 8. ledna 2016 v 23:04 | Reagovat

Držím moc palečky, ať je zase lépe.:-)

10 Victoria Victoria | Web | 9. ledna 2016 v 9:53 | Reagovat

Rezzy, čtu tvůj blog pravidelně a obdivuji tě za to, co všechno si dokázala překonat. Věřím, že zvládneš i tady toto. Buď silná a nevzdávej se. Posílám ti co nejvíc štěstíčka, snad ti bude brzy líp :-).

11 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 9. ledna 2016 v 17:24 | Reagovat

Co se stalo, že to takhle dopadlo?
Teď se tak ptám, co by se stalo, kdybys nedorazila do té tělocvičny? O můj bože, na to raději nemyslet. Je mi to tak moc líto, strašně moc. Škoda, že lítost nepomůže k tomu, aby ti bylo lépe. Koukej, ať jsi brzy fit a máme tě tu zase veselou, aspoň na chvilku. Posílám ti pořádné obejmutí a pořádný úsměv! :-)

12 weirdcreature weirdcreature | Web | 10. ledna 2016 v 21:47 | Reagovat

Som tak rada, že si sa nejako dostala do tej telocvične. Co si pojedla? opat si si dala velku dávku liekov?
Je mi tak ľúto že sa to neustále opakuje a vracia. Kiežby si sa z toho už navždy dostala.
Držím palce na klinike a budem na teba myslieť . Uričte sa ozvi ak budeš mať príležitosť :)

13 Ahoj Ahoj | 11. ledna 2016 v 19:23 | Reagovat

;(

14 Petra Lichožroutová Petra Lichožroutová | 12. ledna 2016 v 13:45 | Reagovat

SE SVOLENÍM REZZY:
Rezzy je v pořádku, moc vás všechny pozdravuje, zatím nemá přístup k internetu, je na uzavřeném oddělení a hned jak to bude možné, tak se tady ukáže. Pokud jí tady zanecháte nějaký komentář, přetlumočím jí ho, určitě by byla ráda za jakoukoliv podporu. Nečekala takový průběh a je samozřejmě trochu naštvaná, ale já věřím tomu, že v sobě najde sílu a chuť zase bojovat a vrátit se v plné síle a chuti do života.

15 Amelie Amelie | Web | 14. ledna 2016 v 12:40 | Reagovat

Má drahá, jsem s Tebou! Kdybys něco potřebovala, kdykoliv mi napiš.
Jinak: protože se moje dcera pere s něčím podobným, nedovedu říct, jak to má Terry ve své moci či ne..a zda jí léky pomáhají či škodí. Po několika letech marných bojů a pokusů s mnoha léky mám pocit, že dcera měla nejvíc bludů a halucinací po lécích:-( Je to boj na dlouhou trať a jsem moc ráda, že žiješ. Bůh Tě opatruj.

16 Anežka Anežka | 14. ledna 2016 v 14:54 | Reagovat

Ahoj Rezzy, čím déle jsi nepsala, tak tím častěji jsem si na tebe vzpomněla. Věřím, že to teď není jednoduché, ale ber to jenom jako epizodu, pouč se z ní, ale nedopusť, aby tě připravila o naději, že bude zase lépe. Život je prostě houpačka, jednou nahoře, jednou dole. Je fakt, že někoho ten život houpe div, že z tě houpačky nevypadne. Je, ale fajn vědět, že i když z ní někdy vypadneš, vždycky je tu možnost nasednout znovu a radovat se z těch příjemnějších pocitů, které život nabízí. Ať k tobě přijdou co nevidět. Netrap se hlavně zbytečně a nepřestávej věřit, že bude lépe. Těším se na tvůj další článek ať už bude jakýkoli. Návštěvy tvého blogu už se staly mým rituálem. Měj se moc hezky, hodně síly posílá Anežka.

17 Van Vendy Van Vendy | Web | 19. ledna 2016 v 12:15 | Reagovat

Rezzy, máš tu lidi, kteří na tebe myslí, lidi, kteří ti drží palce a lidi, kteří ti dobře radí. Zkus nad těmi radami přemýšlet, až budeš z nejhoršího venku. Padla tu dobrá rada od Petry, dávkování léků svěř opravdu rodičům, to, co se stalo, ber jako nemilou a varovnou zkušenost a hlavně jako zkušenost, která se nebude, snad, opakovat. Mysli trochu na sebe, chceš se zničit? Mysli i na své rodiče a brášku. Jestli to jen trochu půjde. Máš dobrou kamarádku, toho se drž. Máš rodinu, která stojí za tebou, toho se drž. Tajné vesnice nech jen v říši fantazie. Zkus o ní napsat třeba povídku, nebo povídky, vymýšlej si, ale nechoď tam. Tohle je reálnej svět a v něm žiješ, drž se toho. A dávkování léků nech opravdu na doktorech, případně je konzultuj, kdyby ti dělaly zle, ale rozhodně si je neupravuj sama!
Drž se, zlati, vidím už z dalšího článku, který jsem četla, že to nebude lehké - ale není nic, co by se nedalo překonat a zase bude líp. Určitě!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama