Já a...láska...?

8. prosince 2015 v 18:23 | Rezzy




Jelikož teď opět... dá se říct... randím a mám z toho dost smíšené pocity, rozhodla jsem se trochu popřemýšlet o vztazích a o lásce. Napadlo mě probrat staré fotky a zavzpomínat na moji první lásku.

Mým prvním přítelem byl čokoládový Srílančan, který, když jsme se poznali, žil s tatínkem už několik let v Itálii. Bylo mi 17 let, bylo září a já se ze školního výletu do Londýna vrátila s angínou, a jak jsem tak večer ležela v posteli, napadlo mě, že bych si mohla zlepšit angličtinu dopisováním s nějakou slečnou cizinkou. Místo slečny mi napsal on. Napsal mi česky: "Jak se máš?" Zaujalo mě to, že umí česky a začali jsme si spolu psát. Dozvěděla jsem se, že už byl i v Česku a že zde má pár přátel.

Psali jsme si každý den. Potom jsme si začali volat přes skype. Zdálo se, že si skvěle rozumíme. Uplynulo září, pak říjen, listopad... sliboval, že za mnou na několik dní přijede, třeba na týden, abychom se poznali osobně. Pak mu ale vážně onemocněl tatínek. Tak přijel jen na jednu noc, byl se mnou na Silvestra a na Nový rok jel zase domů. Oba jsme byli okouzlení a začli jsme spolu oficiálně chodit...

Vztah na dálku byl náročný. Ale v dnešní době, kdy jsou mobily a internet, se to dá. Jeho tatínek bohužel později zemřel. Přítele už v Itálii nic nedrželo a přestěhoval se do Česka. Měl našetřené peníze, takže zatím měl čas se naučit trochu česky a pak mohl pomalu hledat práci.

Byli jsme si opravdu velice blízcí. Měli jsme skoro něco jako svůj jazyk. Mluvili jsme hlavně anglicky, ale přidávali jsme i výrazy z češtiny a italštiny. A byli jsme spolu každou volnou chvíli. Milovala jsem ho a představovala si, jak krásné jednou budeme mít děti.

Chodili jsme spolu rok. Náš vztah bohužel ztroskotal na tom, že byl přítel strašně žárlivý a později mě dost citově vydíral. Kvůli jedné nevinné společné fotce z kamarádčiny oslavy, kde jsme všechny holky seděly na zádech klukům, udělal hroznou scénu a vypadalo to, že se rozejdeme. Sice to pak nějak rozdýchal, ale od té doby už to začínalo skřípat. Už jsem neviděla jen to, jak je úžasný, viděla jsem, že má i nějaké svoje chyby a negativní vlastnosti, jako každý člověk.

Co je trochu osobní... ale taky to asi sehrálo nějakou roli... dost na mě tlačil kvůli sexu a chtěl třeba dělat věci, které mi nebyly příjemné a několikrát se stalo, že to na mě tak nějak padlo a já jsem pak brečela... těžko se to vysvětluje...

Když jsem onemocněla a rozjela se mi psychotická ataka, tak jsem se prostě rozhodla, že nebudu náš vztah znovu slepovat a že se s ním už prostě rozejdu. Trhalo mi to srdce, on to snášel hodně špatně, hrozně zhubl a vypadalo to, že se úplně zhroutí. Ale copak je možné s někým žít jen proto, že je vám líto ho opustit?

Po rozchodu tady přítel ještě nějakou chvíli přebýval, až po nějaké době se zase vrátil za prací do Itálie. Sem tam ale ještě přišel a někdy mě dokonce sledoval, několikrát se zjevil, když jsem šla brzy ráno na autobus na psychiatrickou kliniku. Nebo zjistil, že budu pomáhat ve stánku na festivalu, tak celý den u toho stánku stál a pak mě pronásledoval až domů. Neustále mi psal dopisy a posílal dárky, psal i mým rodičům, bráchovi, kamarádce. Taky jsem se z toho málem znovu sesypala. Rodina i známí mi navrhovali, že to nahlásí na policii jako stalking. Měla bych na náš vztah mnohem hezčí vzpomínky, kdyby to takto nepokazil...

Snažím se vzpomínat v dobrém, ale stejně jsou ty vzpomínky trochu nahořklé a bolavé... Přála bych si zamilovat se znovu jako tehdy, ale asi už jsem v tomhle příliš opatrná... od té doby projevilo zájem několik kluků, ale na toho "pravého" jsem asi zatím nenarazila a kdoví, jestli vůbec nějaký je... :(









 


Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 8. prosince 2015 v 18:48 | Reagovat

Byl by to tak krásný příběh o lásce, kdyby nebylo toho konce, který přítel jednoznačně neustál a tobě přidělal nejednu starost.
Četla jsem i minulý článek, kdy jsi naťukla téma vztahů a radila bych ti nechat vše plynout; snadno se to říká, člověk nad takovými věcmi pořád přemýšlí a říká si, co bude/nebude, nechce zklamat ani kluka ani sebe. Uvidíš, jak bude plynout čas a jak se to všechno vyvine :) Láska čeká na nejnečekanějších místech.

2 Anežka Anežka | 8. prosince 2015 v 19:18 | Reagovat

Také jsem měla vztah na dálku a už bych do toho asi zřejmě nešla.Díky za zajímavý osobní příběh, četlo se to jedním dechem, ale z tvého bývalého přítele mám smíšený pocit. Pravá láska se ti podle mě bude líbit o moc víc :).

3 Verča Verča | E-mail | 8. prosince 2015 v 19:33 | Reagovat

Neboj Rezzi, ten pravý muž, se kterým budeš žít existuje a moc dobře ho poznáš, resp. moc dobře se poznáte.:-)

4 Melly Melly | Web | 8. prosince 2015 v 20:53 | Reagovat

Mrzí mě, že se ten tvůj první vztah takhle pokazil... Žárlivost je hrozná věc. Držím palce, aby se tvé další vztahy (nebo možná jen vztah:)) vydařili krásněji:)

5 Anežka Anežka | 8. prosince 2015 v 23:42 | Reagovat

Od chvíle co jsem dopsala komentář, tak mi pořád leží v hlavě ten úvodní obrázek. Možná je to zbytečné, ale chtěla bych ti jako člověk, který poznal rozdíl mezi zamilovaností a láskou říct pár slov. Láska je moc krásná věc. Je o moc krásnější než ta úvodní bláznivá zamilovanost. Dá se říct, pravá láska dokáže vyvolat lásku k sobě samému. Já jsem se začala mít ráda skrze lásku mého přítele. Ale trvalo dlouho uvěřit tomu, že mě skutečně miluje, jelikož jsem si také prožila velké zklamání z první lásky. Ale pokud už se člověk skutečně odevzdá tomu pravému a dva lidé se navzájem milují celými svými srdci, nesobecky, upřímně a takřka bezvýhradně, tak to má ohromně ozdravující účinky na "porouchané" duše. Mám s tím osobní zkušenost a lásce vděčím za mnohé dobré co se v mém životě odehrálo. Ale chce si to skutečně dobře vybrat životního parntera. Přítomnost mého partnera považuju za jedno z největších štěstí, které mi život přichystal a ze srdce ti přeji, aby tě také potkalo. Pro začátek se stačí zbavit pochybností a uvěřit, že ten pravý pro tebe skutečně existuje a pak už tomu nechat jenom volný průběh. Ještě jednou moc děkuji za tvůj článek a za to, že mě donutil si znovu toto uvědomit a v duchu za to poděkovat. Moc tě zdraví, Anežka...

6 Tucka Tucka | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 17:14 | Reagovat

Hm, to mě mrzí, jak to skončilo. Ve vztahu by měli oba dva chápat, že ten druhý má i kamarády opačného pohlaví...
Ale teď to určitě vyjde, Rezzy :-)

7 Elis Elis | Web | 9. prosince 2015 v 20:23 | Reagovat

Ty jo, zajímavé, jak na něj reagovali rodiče? Většina Čechů přeci jen je proti míšení, nebo alespoň byla, ve 21.století už snad byly ledy prolomeny. Každopádně všechno, co se stalo se stát mělo a už je to za námi, před námi určitě ten pravý někde je :)

8 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 21:10 | Reagovat

No jo... já taky měla podobný vztah, naštěstí netrval dlouho, protože jsem poznala, že je vůči mě až moc majetnický... když jsem mu to řekla, bylo to jenom horší, tak jsem se prostě s ním rozešla. A to jsme ze začátku básnili, jak se vezmeme, protože jsme úplně stejní :D

9 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 11. prosince 2015 v 18:36 | Reagovat

Ještě jsem se nepotkala s někým, s kým se "znám" aby chodil s čokoládovým Srílančem. Je to hezký :-)

Jak je ten citát...První láska je los, který nevyhrává, ale vždy si pamatuješ jeho číslo. Fakt to sedí.
Nevím, proč první vztahy končí katastrofálně. Pak akorát máme špatné myšlenky, bojíme se navazovat nové kontakty, těžko důvěřujeme a prostě se nemůžeme rozhoupat...
Také jsem v tom opatrná, proto už jsem  si říkala, že nikdy nenajdu kluka. Jako jo, našlo se pár zájemců, ale odmítla jsem. Přijde mi, že teď jen myslí jen na sex a na nic jiného...Je těžký najít normálního kluka, ne že ne. (i normální holku :-) )

Ale ty jsi naše krásný sluníčko! :-*
A věř mi, jak mám teď toho..kamaráda, nebo přítele (ani nevíme, jak to mezi sebou máme), tak jsem mu nemusela ani říkat, jak to mám. On poznal sám, že těžce důvěřuji, jsem tichá. Ale líbí se mu to na mě a to, že jsem divná, ho přitahuje :-D

Ale jo, nakonec se to čekání a všechny to obavy vyplatily. Nevím, jak to mezi námi bude nadále, ale doufám, že nám to bude klapat :-) I tobě bych to moc, moc, moc přála!

10 Van Vendy Van Vendy | Web | 17. prosince 2015 v 23:50 | Reagovat

Já si to pamatuji, protože na tvém blogu jsem trochu dýl... i když ne pravidelně. Ta žárlivost opravdu nebyla dobrá a je dobře, že jste se rozešli. On to asi moc dobře nerozchodil, ale i jej to časem přejde, neboj. Až si najde novou partnerku (jestli ji už nenašel), budeš mít od něj definitivní pokoj.
A myslím, že lásce se bránit nemusíš. Jen je někdy těžké, poznat ji. Ale šance najít si prima kluka, se kterým je pohoda a se kterým se budeš cítit jako milovaná, ta šance tu je.
P.S. ten úvodní obrázek mě pobavil, asi výřez z nějaké malby na zdi, co jsem viděla na fejsu - ale doufám, že tohle není odraz tvého přístupu k lásce :D :D
To bude dobrý, uvidíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama