Nechcete jít do nemocnice?

7. října 2015 v 16:08 | Rezzy





Ahoj všem!
Dopadlo to se mnou tak, že v pondělí jsem šla k paní psychiatričce a od včerejška chodím zase na denní kliniku. Budu tam asi dva týdny, možná déle, nevím. Včera jsem tam s sebou brala i pejska, tak to bylo takové fajn, dvě paní tam měly svoje štěňátka, tak bylo veselo.

Dnes ráno byly individuální vizity a když jsem doktorce zdráhavě začala říkat, co mě tíží, jak je mi opravdu strašně smutno a jak mám stále pocit, že me někdo sleduje, přišla otázka, která mě ani nepřekvapila.
"Nechcete jít do nemocnice?"
"Nechci." Nechci, nechci, nechci, sakra.
"Máte nějaké sebevražedné myšlenky?"
"...Ehm... no..."
"Choďte teda, prosím, aspoň sem. Potřebuju vás vidět. Bylo by mi líto, kdyby se vám něco stalo. A můžete mi i psát, volat."

Hodně mi upravila dávky léků, takže teď, pokud si to dobře pamatuju, polykám ráno sedm pilulek a v poledne a večer tři. A ještě jedny léky mám podle potřeby, nepravidelně. Je toho celkem dost no...

Jdu si na chvíli zdřímnout, jsem z těch léků fakt ospalá, tak se omlouvám, jestli už píšu blbosti. Asi za hodinku půjdu s rodiči na volejbal. Snad to zvládnu s těmi tlumivými léky. Ani se mi na volejbal moc nechce. Nejradši bych už ani nevylezla z postele. Možná, že už nikdy...


Aby tady bylo i něco trochu pozitivnějšího, přidávám fotky Tristánka a Ninoška.







 


Komentáře

1 Anežka Anežka | 7. října 2015 v 16:33 | Reagovat

Ahoj Rezzy. Je mi moc líto jak ti je. Nezní to vůbec dobře a z toho co píšeš, tak to vypadá, že ani lékaři, krom léků, neví co s tebou. Píše se mi to těžko, ale píšu co cítím, z toho jaký to na mě dělá dojem, ale vypadá to tak, že pokud si chceš zachránit život, tak budeš muset zabojovat sama. Myslím, že nikdo jiný krom tebe, ti s tvou nemocí nepomůže a možná už nemá cenu se na ně spoléhat na sto procent. Bylo by možná fajn, nechat si nějakou rezervu a hledat souběžně s péčí, kterou teď máš, i nějaké alternativní cesty k uzdravení. Máš výhodu, že máš čas nad tím přemýšlet, nejsi v existenčních problémech, máš rodinu a budeš mít možná i finance z důchodu a tak můžeš hledat jiné cesty k uzdravení. Musíš najít důvod proč žít sama v sobě, nepomůže ti, když si budeš představovat jak by byla tvoje rodina smutná kdybys tu nebyla ani myšlenky na to, co by dělali tvoje zvířata, tě nebudou při životě držet věčně a léky už vůbec ne. Ty sama se musíš stát důvodem, proč žít, musíš tu životní energii v sobě tvrdě hledat a oživit jí. Zdá se, že jsi ztratila kontakt se svým pravým já, které chce přirozeně žít a pokoušet se ten životní potenciál naplnit. Možná by stálo za to uvažovat o návštěvě nějakého odborníka, který se zabývá celostní medicínou. (ps. Hnízdil opravdu není jediný, kdo to v ČR dělá). Užij si zbytek dne a měj se hezky.

2 Melly Melly | Web | 7. října 2015 v 17:44 | Reagovat

Rezzy, drž se. Je to šílené, kolik léků bereš a moc ti držím palce, aby ti pomohly a abys pak postupně mohla jich brát méně.
Doufám, že brzy najdeš důvod, proč žít a jak být šťastná. Jsi úžasná bytost, která by se neměla takhle trápit:(

3 ven ven | 7. října 2015 v 21:22 | Reagovat

Přidávám se k Anežce. Může to teď vypadat jako nemožný... Ale žít kvůli rodině a zvířátkám není trvale udržitelný. Ty jsi pro sebe důležitější... Kromě celostní medicíny se zkus mrknout i na metody kineziologie. Zkušenej kineziolog by kromě svých služeb i dobedl poraditbdalší možnosti. Každopádně je dobrý chodit na kliniku a mít režim. Organizovat si dny sama tak, aby měly náplň a nějakej pořádek je strašně těžký pro každýho.
Držím palce!

4 Ellaria Ellaria | Web | 7. října 2015 v 23:38 | Reagovat

Přečetla jsem i i předchozí články a je mi skutečně líto, že tě tvá mysl takto sužuje :(
Souhlasím s výše uvedenými návrhy, zaměřit se i na další možnosti léčby (kromě medikace). Hledala sis o tom někdy něco, zkoušela jsi něco takového? Myslím, že by to mohlo být užitečné - a za zkoušku nic nedáš :)

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 8. října 2015 v 6:39 | Reagovat

Sluníčko, ty jsi tak báječná holka, která mi zanechá úsměv na tváři po každém komentáři, ale sama ten úsměv na tváři nenosíš.. je mi to fakt líto, protože tak úžasná slečna si zaslouží být šťastná a mít pokoj ode všech starostí..

Ninošek je naprosto k sežrání :3 ♥ Fotíš nádherné fotky!
A žádný sebevražedný myšlenky! Raději mysli na něco krásného, jako je cestování, malování, psaní...jsi zlatá :-)

6 Beatricia Beatricia | Web | 8. října 2015 v 18:22 | Reagovat

Jsem u tebe poprvé a zaujalo mě motto v tvém menu: Never give up! Určitě se tím řídíš a svůj problém se pokoušíš zvládnout. Neznám sice souvislosti a příčiny, ale přeji ti hodně štěstí v celém životě, aby byl radostnější. Jsi velice krásná, tak ať je krásná i celá tvoje nálada. :)

7 fakynn fakynn | E-mail | Web | 9. října 2015 v 14:56 | Reagovat

Ten králíček je božský, měla jsem podobného, jen měl ještě černé ouška. :)

Doufám, že se ti bude dařit lépe, tohle už je děsné.
Posílám spousty sil!

8 puska puska | 10. října 2015 v 12:30 | Reagovat

ahoj :( drzim ti palce.

9 saorisse saorisse | Web | 10. října 2015 v 19:47 | Reagovat

Souhlasím s prvním komentářem.
Vím, že je to těžký. Ale nevím, jak moc, protože to, co ty, neprožívám. Víš to jen ty. Chtělo by to nějakou pořádnou náplň života. Něco, při čem se totálně odreaguješ, zapomeneš na starosti a bude tě to i třeba rozvíjet. Je super, že máš zvířátka. Moc ti držím palce s tim kroužkem, který povedeš 2x týdně. Kéž by ti to pomohlo. Bojuj! Nevzdávej se!

10 Elis Elis | Web | 10. října 2015 v 19:54 | Reagovat

Milá Rezzy, jak už tady neviditelná psala, dokážeš svým komentářem nám zpříjemnit den a nás tak mrzí, že se tohle v tobě odehrává. Držíme ti palce, buď silná co nejvíce to jde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama