Ještě víc depkoidní

4. října 2015 v 7:29 | Rezzy





Ahoj všem!

Včera jsem nemohla usnout, usnula jsem až někdy před půlnocí. A pak? Pořád jsem se budila, koukala na mobil, jestli už je konečně ráno... ve čtyři hodiny ráno se mi to celé zdálo prostě nekonečné... v pět už jsem teda "vyskočila" z postele a šla do koupelny. A teď zase sedím v posteli a poslouchám písničky. Než se ostatní probudí a začnou snídat, to bude trvat ještě dlouho...
Jak dlouho asi člověk vydrží, když spí takovým stylem?

Jinak včera jsem byla na procházce s kamarádkou a našimi pejsky a většinou mi příroda a čerstvý vzduch zvedne náladu, ale tentokrát to moc nepomohlo. Nutila jsem se do úsměvu a snažila se vypadat v pohodě, ale kamarádka věděla, že mi není dobře. Pak jsme se rozloučily, objaly, kamarádka odjíždí zase na vysokou do Prahy a na víkend přijede až za čtrnáct dní.


Nevím, jak svůj duševní stav popsat. Je mi prostě zle, nedokážu vydržet sama se sebou, jsem úzkostná, klepou se mi ruce, nechce se mi s nikým mluvit, nejradši sedím v pokoji na zemi a pozoruju králíčka, jak kolem mě hopká nebo ležím se psem v posteli. A ten pocit, že mě neustále někdo sleduje... nevím, kdo to je... v léčebně jsem jednou napsala "Už vím, kdo mě sleduje, je to muž, něco jako Bůh, ale není to Bůh, možná je to ďábel..." Psala jsem to do terapeutického deníku, ale než jsem ho psycholožce dala k přečtení, tak jsem stránku s tím blábolem vytrhla, protože jsem se bála, že když si to přečte, tak si řeknou, že je to se mnou vážné a že mě nepustí na víkend domů.

Stále si nejsem jistá, kdo mě sleduje. Ale jisté je, že nemá dobré úmysly, že mě chce zničit. Na poslední kontrole u doktorky jsem vykládala o tom, že mi možná mimozemšťané dali do hlavy nějaký čip, aby o mě měli přehled a mohli mě zkoumat. Někdy se bojím, že mě neviditelnými kamerami sleduje skupina nějakých lidí a že pak záběry z mého života pustí do televize nebo o tom napíšou do novin a hrozně mě ztrapní. Je zvláštní, že někdy si uvědomuju, že tohle všechno je prostě blbost, že jsem prostě jen nemocná a není to pravda, ale jindy tomu naopak naprosto věřím a jsem fakt vyděšená.

Kontrolu u doktorky mám ve středu, přemýšlím, že bych za ní zašla už zítra, jenže se bojím, že mě pošle zase do léčebny a tam já strašně strašně strašně moc nechci :( Brzy to bude rok, co jsem byla naposledy v léčebně...



Jdu si udělat kafe. A doufám, že budete mít pěknou neděli.
My jedeme po snídani na kolech na výlet. Snad to bude fajn.



 


Komentáře

1 Fall Fall | Web | 4. října 2015 v 8:42 | Reagovat

Rezzinko,
tady ten spanek znam, jak se po pul/hodinach budis a cucis kolik je hodin...mam to poslednich par tydnu podobne, dekuju Bohu za kazdou noc kterou prospim vcelku.
Napada me, ze by ses mohla zkusit vice pripravut na spanek...medunka, mliko s medem, tepla koupel nohou, a mozna kratka prochazka na vzduchu, nebo posezeni na balkone...proste vzduch.
I jak pises o uklidneni se zviratky- zviratka jsou uzasni terapeuti...ja vetsinou nejlip usnu (behem nocnich buzeni), kdyz si na me lehne kocour a rozprede se. Fakt pak usnu pohodlne, ruku polozenou na srsti...
Muzes si misto koukani na to, kolik je hodin, vzit Tristanka k sobe a vnimat jeho teplo...

.
Tve pocity s pozorovanim mne mrzi. Ty nejsi ocipovana. Mozna by stalo za to zajit k pani doktorce uz zitra,
muzes ji rict, ze do lecebny nechces,
pripadne mi, ze si muzes sama dost zhorsovat svoje prozivani strachem, ze te nekam budou chtit poslat.
Zkus tomu celit rovnou. Dost mozna se ti ulevi kdyz zjistis, ze te do lecebny poslat nechteji.

Jdu si take uvarit kavu, myslim na tebe, at je ti lepe!!!
P.s. Uzij si kolo, a muzes zase neco nafotit. Kam budete vyrazet?

2 Victoria Victoria | Web | 4. října 2015 v 9:14 | Reagovat

Ahoj Rezzy, je mi moc líto, co teď prožíváš. Musí to být hrozné.
Netuším, jak ti pomoct, ale snaž se být co nejvíc s lidmi, které máš ráda. Nejhorší je, když je člověk úplně sám se svými problémy.
S tou zlou bytostí to musí být těžké (i když neexistuje). Víš co, zkus si představit, že máš hodného anděla, který tě miluje a chce pro tebe jen to nejlepší a snaží se tu zlou bytost zahnat společně s tebou. Zkus toho anděla před spaním v duchu poprosit, ať na tebe dává pozor a ať odežene všechno zlé. Třeba by to mohlo pomoct.

A za psycholožkou můžeš jít vždycky, od toho tam přece je! Určitě tě nikam nepošle, když jí to řekneš.

Užij si výlet! A neboj, bude líp :-)

3 Melly Melly | Web | 4. října 2015 v 9:47 | Reagovat

Rezzy, jsi silná, že o tom tak píšeš. Připadá mi to hrozně děsivé, co prožíváš. Racionální důvody, že neexistuje důvod, proč by tě měl někdo sledovat, ti asi nepomáhají, že?
Doufám, že se ti ten spánek brzy spraví. Raději za doktorkou zajdi co nejdřív...
Užij si to na kolech. Třeba ti trochu endorfinu i zvedne náladu:)

4 Minia. Minia. | Web | 4. října 2015 v 10:38 | Reagovat

Určitě to všechno zvládneš. Neumím si představit, že bych prožívala to, co ty ani z daleka a tak ti přeju ať je to brzo všechno v pohodě.
Teď hlavně mysli na váš výlet a zkus si ho pořádně užít. :)

5 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 4. října 2015 v 10:59 | Reagovat

Ahoj, Rezzy, podobné stavy znám (že jsem nemohla spát, nechtělo se mi nic dělat, jen ležet a čučet), ale vždycky jsem věděla, že je to jen dočasné. A že to vlastně není nic špatného. Jen takové chaotické období, kdy člověk vnímá, že mu něco zásadního chybí, a prostor, kde to může najít a pak z toho místa zase odejít. O něco bohatší. Musí být ale strašné vnímat to neustále a nevědět, že to brzo zase odejde a že tě to obohatí :-(( Drž se. A rozhodně bych za doktorkou šla. Ani léčebna ti nepomáhá? Třeba nějaká jiná, kde bys byla spokojenější? Někdy člověk prostě jen potřebuje úplně vypnout a věnovat se jen sám sobě... a nalézt odvahu a důvěru a radost ze života :-)

6 Ewil Ewil | 4. října 2015 v 12:12 | Reagovat

Rezziko, kup si knížku "Andělé v mých vlasech". Nezavrhhuj to podle anotace, ani podle toho, o kom nebo o čem to je a vážně si to pořiď. Spoustě lidí ta knížka moc pomohla i mně.
Mám kamaráda, který má stejné problémy jako ty, jenom na tom je o kapku líp a jemu ohromně pomohla. Myslím, že by mohla i tobě :)

7 saorisse saorisse | Web | 4. října 2015 v 14:41 | Reagovat

Je dobře, že jdeš na kolo. Zkus hodně pohybu. Musí být hrozně těžký žít s takovýhlema myšlenkama..určitě už jsi vyzkoušela plno věcí, který by mohli situaci zlepšit. Kdy se cítíš nejhůř? Kdy tě pohltí tyhle strašlivý myšlenky? Bývá to, i když si s někým povídáš?

8 Monča Monča | Web | 6. října 2015 v 19:22 | Reagovat

Pevně doufám, že už je ti lépe.
Neber to jako reklamu na můj blog, ale ráda bych ti doplnila občas trochu pozitivna do života, budu ráda, když se občas podíváš, ne kvůli mě a mé návštěvnosti, ale kvůli tobě a tvé pohodě.
Já tyhle stavy taky znám, dokonce jsem trpěla na deprese, chápu tě z části a proto bych ti ráda aspoň občas zlepšila den. Měj se krásně, doufám, že máš.

9 Alice M. Alice M. | Web | 6. října 2015 v 20:48 | Reagovat

Ahoj,
pokud jde o problémy se spánkem, naprosto s tebou soucítím, jak ses asi dočetla na mém blogu. Hrozně moc ti držím palce, Ať je ti jenom líp. Zůstaň silná, zvládneš to!

http://aliceontheblog.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama