Ahoj, Anorexie!

30. října 2015 v 20:17 | Rezzy




Anorexie moje milá...

Dnes jsem rozplakala babičku, když jsem jí vyprávěla o tom, jak jsem měla problémy s jídlem a o tom, co mi pomohlo se z toho dostat. Měla jsem z toho potom takový blbý pocit, tak se teď chci z toho vypsat.

Jistě si taky vzpomínáš na tu dobu, kdy jsi mi poroučela. Jsou to už čtyři roky, ale mám to v živé paměti. Svět se tehdy točil pouze kolem Tebe. Ráno jsi mě probouzela tak brzy, abych stihla před odchodem do školy aspoň chvíli cvičit. Ve škole jsem za celých dlouhých sedm hodin snědla jen odtučněný jogurt a mrkev. Na obědě jsem do jídla párkrát rýpla, něco málo snědla a pak jsem svůj tác odnesla. Měla jsem pocit, že mě sleduje celá jídelna. Ve skutečnosti mě sledovala pouze moje nejlepší kamarádka. A měla o mně strach.

A měli o mně strach i rodiče, samozřejmě. Viděli to. Viděli, jak mě ničíš. Řekli to doktorce a najednou jsi musela bojovat s několika lidmi, kteří se za mě postavili. S doktorkou, psychiatričkou, psycholožkou, s nutriční, s mojí kamarádkou a mojí rodinou.



Pevně ses mě držela. Jednoho dne jsem zvracela a pak jsem asi týden nemohla vstát z postele, aniž bych nezačala vidět hvězdičky. Bylo mi pořád na omdlení. To mě vystrašilo a já se chtěla opravdu uzdravit. Ale já Tě neodkopla! Pouze jsem se zase postavila na vlastní nohy.

Napsala jsem o Tobě spoustu řádek a věnovala Ti spoustu sezení s psycholožkou. Časem jsem přestala cvičit a dívat se u toho na pořady u vaření. V obchodě jsem si zase začala kupovat jídla, která mi chutnala a ne ta, která měla nejméně kalorií. A volejbal hraju pro radost, ne proto, abych zhubla. Hodněkrát ses urazila, hodněkrát jsi na mě křičela. Ale já už jsem si do toho nenechala a nenechám mluvit.
"Hubnutí je pro tělo stres," varovala mě doktorka, když jsem se jednou znovu pokoušela hubnout. A žádný stres já si teď dovolit nemůžu, když bojuju ještě s další, zákeřnější nemocí.

Jo, viděla jsi dobře, právě jsem snědla čokoládový bonbon. Jo, těším se na zítřejší oslavy, kde bude spoustu jídla, opravdu spousta dobrého jídla. Můžeš jít se mnou. Můžeš se mnou trávit svůj volný čas. Ale už nikdy si od Tebe nenechám poroučet.

Jen pojď, sedni si vedle mě. Miluju Tvoje dlouhé blonďaté vlasy, tak pojď, upletu Ti cop. Mám Tě ráda. Vím, že jsi to se mnou vždycky myslela dobře, ale podle Tvých pravidel se nedá žít...





 


Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 30. října 2015 v 21:03 | Reagovat

Rezzinko to je nádherné!
Moc, moc ti přeju, abys byla šťastná.:3

2 Elis Elis | Web | 30. října 2015 v 21:18 | Reagovat

Opustit tuto kamarádku je velmi těžké, ale jsi silná a skvělá holka, že jsi to dokázala. Už si nenech přikazovat od někoho, kdo ti tvé zdraví pomalu a nenápadně ničil. Teď se vydej na tu správnou cestu, držím ti palce! :*

3 Anežka Anežka | 30. října 2015 v 23:46 | Reagovat

Ahoj Rezzy. Dej si pořádnýho bacha,...ty myšlenky a nutkání se o "tom" s někým bavit, se nezjevilo jen tak. Nemůžu napsat nic jinýho než jen "Odolej tomu pokušení!"

4 Melly Melly | Web | 31. října 2015 v 7:57 | Reagovat

Skvěle napsané. Hlavně už si od ní už skutečně nikdy nenech poroučet!:)

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 31. října 2015 v 18:08 | Reagovat

A přeci jenom nakonec si to všechno zvládla a řekla si tomu všemu STOP. Gratuluji Ti. :-) Nemůžu říkat, jak vím, jaké to je a takové..ve skutečnosti si to neumím ani představit. Popravdě, tohle si neumí představit nikdo, kdo to nezažil. Já jen dost často slýchala od ostatních, že jsem jako díte z koncentráku. Což taky moc krásné nebylo, ale na svůj věk jsem měla príma váhu. :-)

Je mi neskutečně líto všech, kteří bojovali, nebo stále bojují s anorexií. Stačí mi o tom číst a už mi jde mráz po zádech.. když takové lidi potkám, nejraději bych je objala a řekla jim, že je obdivuji, že to překonají. Znám dvě holčiny od nás ze školy, co nad anorexií vyhrály. Doufám, že tich lepších konců je více, než těch nešťastných.

A ano, koukej se pořádně nadlábnout na oslavě a foť, udělej nám všem, včetně anorexii, pořádné chutě! :-)

6 Ellaria Ellaria | Web | 1. listopadu 2015 v 12:11 | Reagovat

Opravdu mistrně napsané. Je to zákeřná nemoc, která člověka začně mučit psychicky a potom přidá fyzické problémy.
Je úžasné, že ses z toho dostala už nikdy ji nenech do svého života vrátit! Jsi krásná slečna a tvé myšlenky se nemusí točit kolem toho, co si můžeš dovolit sníst!

7 amelie amelie | Web | 1. listopadu 2015 v 22:49 | Reagovat

Skvěle napsané.

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 1. listopadu 2015 v 23:12 | Reagovat

Moc mile jsi mě s tím článkem překvapila. Už jsem se bála, podle toho nadpisu, že se zas vracíš ke starým návykům, ale vidím, že se jen tak nedáš a že se z tebe stala zase o něco silnější osůbka, která už si dělá jasno v tom, co je pro ni dobré a co ne. Výborně jsi to napsala a moc držím palce, abys v tomto trendu vydržela.
Jsi dobrá!
A musím pochválit jak za dobrou myšlenku, tak za pevnou vůli a také za stylizaci článku, moc pěkně napsané.

9 Andrea Andrea | E-mail | 2. listopadu 2015 v 17:55 | Reagovat

Ahoj Rezzy,
jsem ráda, že jsi nemoc překonala :) Asi na to teď nebudeš mít pomyšlení, ale chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys mi neodpověděla na pár otázek - píši maturitní práci na Mentální anorexii. Pokud budeš chtít, tak se mi ozvi na mail, byla bych ráda :)

10 Luci Luci | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 22:35 | Reagovat

Silný článek... Jsem tak ráda, že jsi anorexii překonala a skončila jsi s ní. Ano, podle těch pravidel se žít nedá! A ty jsi statečná holka, která se života nebojí :) Klaním se před tebou.... Spousta dívek by si z tebe mělo vzít příklad...

11 Polly Polly | Web | 6. listopadu 2015 v 14:20 | Reagovat

Drzim palce pri zdravi! asi som to pochopila spravne, ze uz navzdy bude tak trochu s tebou, neda sa na to obdobie zabudnut, prestat sa strazit...ale uz nikdy ta neovladne! To je proste skvele vitazstvo nad anorexiou!

12 Misanthrope Misanthrope | Web | 18. listopadu 2015 v 23:34 | Reagovat

To je strašně krásné. A má to šťastný konec. Vždycky si čtu tyhle příběhy s personifikovanou Anorexií ("Anou") a nakonec mi je jí hrozně líto, protože ji ti lidé pokaždé odkopnou a opustí, přestože ona to myslela vlastně dobře, přesně jak píšeš. Určitě nikoho nechtěla zabít. Ona není záporák. Nebo možná trochu.. Moc dobře ji neznám. Článek je vážně naprosto špičkový, díky za něj. A gratuluji že ses alespoň z tohoto dostala, ono to rozhodně není málo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama