Výlet do Prahy

8. září 2015 v 9:53 | Rezzy




Zdravím!

Doufám, že jste měli fajn víkend a že jste přežili pondělí. Já jsem měla v sobotu nějakou blbou náladu, ale odpoledne jsme se jely s mamkou podívat na Radegast den (zkoušely jsme točit pivo a slyšely jsme zpívat Lucku Bílou) a to mi náladu trochu zvedlo. Sice tam bylo hodně lidí, což nemám ráda, ale i tak mi pak bylo líp.

V neděli jsme byly s nejlepší kamarádkou a s našimi pejsky na procházce kolem řeky. Trochu jsme zmokli, ale i tak to bylo fajn. Moje zlatíčko bylo moc hodné a poslušné. Co mě hrozně pobavilo... jak jsem byla v Krkonoších, koupila jsem kamarádce Krakonošovy oplatky s příchutí marcipánu. Kamarádka byla na Šumavě a taky mi koupila oplatky. Pak se kouká na tu příchuť a říká... "Hele, podívej se, co jsem ti dala za příchuť, my jsme si asi koupily navzájem marcipánové." A fakt :D No jaká je pravděpodobnost, že si navzájem koupíme oplatky a ještě k tomu obě marcipánové?

No a včera jsme s mamkou jely na otočku do Prahy. Vstávaly jsme ráno o půl páté a domů jsme se vrátily skoro o půlnoci. Měly jsme být doma mnohem dřív, ale vlak stál hodinu za Prahou a pak ještě hodinu a půl v Olomouci. Takže trochu nuda, takovou dobu ve vlaku. Ale jinak jsme všechno vyřídily, byla jsem v kartovém centru si vybrat peníze, které mi zůstaly na elektronické peněžence a na studijním jsem vyřídila ukončení studia. Stále mě to trochu mrzí, že mi to s tou Prahou nevyšlo. A popravdě řečeno se teď ani moc necítím na to, abych znovu zkoušela studovat (tentokrát v Ostravě, budu dojíždět z domu). Pokud mě to nebude bavit nebo mě to bude moc stresovat, tak to asi prostě nedám...

No a jinak jsme v Praze byly ve Světozoru a chodily jsme tak různě po obchodech. Byly jsme v obchodu Tiger, který mi doporučila Péťa, koupila jsem tam už první dva vánoční dárečky (pro bráchy). V tom Světozoru jsme se těmi obřími kusy dortů úplně přecpaly a myslím, že do cukrárny teď nějakou dobu nevkročím :D Přidávám fotku mojí maminečky :3




Ve vlaku jsem dočetla skvělou knížku Střed se hroutí zevnitř. Moc se mi líbila. Je o ženě, která navzdory tomu, že trpí dost závažnou psychickou nemocí, vystuduje několik vysokých škol a prostě... obdivuju ji, jak se s tou nemocí pere, jak je odvážná a jak je chytrá... Hodně jsem přemýšlela o tom, jak někteří lidé odsuzují ty, kteří mají nějakou psychickou nemoc. Myslím, že by se o takových věcech mělo mnohem více mluvit a psát, aby se toho lidi tolik nebáli, aby to lépe chápali atd. Přijde mi smutné, že když se řekne schizofrenie, vybaví se spoustě lidem případy, kdy třeba ta žena pobodala chlapce ve škole apod. Samozřejmě je to hrozné, ale pravdou je, že toto je strašně vzácné. Většina lidí se schizofrenií nebo podobnou diagnózou vůbec není svému okolí nebezpečná. Jenže ve zprávách samozřejmě mluví jen o tom zlém.

Co se týče mojí diagnózy, doktorka se u mě přiklání k diagnóze schizoafektivní porucha, což je něco jako schizofrenie a deprese dohromady. A neublížila bych mouše, byť jsem měla dny, kdy jsem opravdu pořádně bláznila. Ublížila jsem tak akorát sobě a to tak, že jsem se otrávila práškama a skončila na JIPce... No, máte snad ze mě někdo strach? Myslíte, že jsem nebezpečná?

To je asi vše, co jsem chtěla napsat. Budu ráda, když mi k tomu napíšete vaše názory nebo když budete mít nějaké dotazy.
Mějte se krásně!

 


Komentáře

1 Dáda Dáda | Web | 8. září 2015 v 12:15 | Reagovat

Kolikrát se nám s kamarádkou také stalo, že jsme si nezávisle na sobě koupily třeba stejné oblečení, doplňky, když jsme si dávaly dárky k Vánocům loni, tak se nám to stalo u sprchových gelů, obě jsme koupily třešňový :)) Jinak máš moc sympatickou maminku :) Nemoc asi není žádná sranda... Já mám ve svém okolí třeba lidi s maniodepresivní psychózou a spíš mám o ně strach, aby si neublížili apod.. :(

2 Neriah Neriah | 8. září 2015 v 12:17 | Reagovat

Střed se hroutí zevnitř je opravdu skvělá kniha. Četla jsem ji asi před rokem a byla pro mě v mnoha směrech velmi poučná. Rozhodně bych ji doporučila všem, které tahle problematika zajímá. Padesát odborných knih o psychologii by mi nedalo tolik jako právě tahle, i když nemám se schizofrenií osobní zkušenostt, díky autorce, jako by mi bylo umožněno aspoň trochu pochopit, čehož si opravdu cením.
Jinak se školou držím palce. Jsem ráda, žes zase začala psát, jdu si přečíst i ostatní články.

3 Anežka Anežka | 8. září 2015 v 12:50 | Reagovat

Já si nemyslím, že lidé psychicky nemocné odsuzují nebo se jich bojí. Podle mě jsou psychické choroby prostě a jednoduše ve společnosti tabu - zdravý se nemocného nezeptá a nemocný o tom nemluví, takže vzniká prostor pro fantazii nebo ho vyplní mediální obraz šílence. Podle mě musí být pro nemocné hodně těžké o tom s někým mluvit, přeci jenom jen to soukromá věc. Pohly by kampaně, vzdělávání a nebo právě blogy jako je ten tvůj. Mě by třeba zajímalo, jak se zpětně vyrovnáváš s tím, že něco co jsi v atace zažila/cítila/viděla nebylo skutečné - jak jsi zjistila, že to nebyla pravda a myslela jsi si v atace, že je to skutečnost, že se to skutečně děje?

4 Melly Melly | Web | 8. září 2015 v 18:47 | Reagovat

Za ten stres a na něj nabalující se věci ani ta blbá škola nestojí... Držím palce, abys to zvládla, ale pokud to nepůjde, tak se určitě objeví nějaké jiné východisko...:)
Jinak taky si nemyslím, že by "zdraví" odsuzovali psychicky nemocné lidi. Bát se jich možná bojí, protože nevědí, co mohou čekat... Ale taky se může stát, že prostě znají jen filmové nebo knižní případy a tak k tomu mají hrozně daleko...
Nemyslím si, že jsi nebezpečná a je mi jasné, že většina lidí s psychickou poruchou nemá tendenci vystřílet všechny kolem. Problém je ale v nějakém "ale", protože pokud člověk vidí někdy zkresleně realitu, tak jak můžou ostatní očekávat jeho činy, reakce? Hraje se tu na strunku  lidské představivosti a člověk v tomto případě umí jednoduše krmit svůj strach...

5 Petra Lichožroutová Petra Lichožroutová | 8. září 2015 v 20:03 | Reagovat

Ahoj, moc hezky shrnutí výletu a jsme ráda, že vve Světozoru zvítězil dortík, na zmrzku to moc včera nebylo.
A co se týče schizofrenie...na praxích jsme zažila mnoho lidí, kteří měli obdobnou diagnozu a nikdo z nich nebyl nebezpečný svému okolí, je to škoda, že media vždy zveřejní nějakou senzaci, protože si myslím, že je mezi námi více těch, kteří ubližují druhým např. pod vlivem alkoholu a ten je společností tolerován mnohem lépe!!!
A Terezko, Ty se se svým údělem také pereš, jako ta hrdinka knihy a dokázala si toho už hodně a myslím si, že máš ještě mnoho úspěchů před sebou.

6 Ellaria Ellaria | Web | 9. září 2015 v 10:47 | Reagovat

Upřímný obdiv za to, že už jsi sehnala nějaké vánoční dárky. Jsem v tomhle příšerná a nakupuji za pět minut dvanáct!
A ten dort vypadá lahodně, hned bych si taky dala!

Média si pravdu vždy přibarvují to není nic nového. Sama jsem strávila čas mezi psychicky nemocnými lidmi a nikdy mě ani nenapadlo mít z nich strach...

7 Amelie Amelie | Web | 10. září 2015 v 11:03 | Reagovat

Ta kniha je skvělá, moc se mi líbila. Četla jsem ji, abych pochopila, čím mé dcery procházejí a co je trápí. Uvidíš, jak studium půjde, a i kdyby nešlo, nevadí, za to se nestřílí. Hlavně aby jsi byla v pohodě a bylo ti líp! Držím palce a posílám hodně sil.

8 famoso famoso | Web | 10. září 2015 v 17:40 | Reagovat

Já zprávy neseduju, na televizi se nedívám, nemám na to čas, proto to jde trošku okolo mě. O různých nemocech a poruchách se dozvídám jen z praktického života, od lidí co tou nemocí/poruchou trpí. Jednou jsem znala holku, která měla stejnou poruchu jako ty a byla fajn.
Držím palce a zároveň smekám. Obdivuju tě.

9 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. září 2015 v 9:23 | Reagovat

S kamarádkou jste na jedné myšlenkové vlně, jinak si tu marcipánovou příchuť nedovedu vysvětlit. :-) Ale je to milý nápad!
Výlet do Prahy je taky dobrý nápad, navíc jste vyřídily spoustu záležitostí. A dortík byl sladkou odměnou.
Jestli tu vysokou dáš nebo nedáš, teprve uvidíš. Ale nestresuj se, pokud budeš mít pocit, že ti to přerůstá přes hlavu, tak prostě skončíš studium. Ale kdoví, třeba ti to půjde a třeba tě bude bavit, ber to jako výzvu buď-anebo. Nic není tak důležité jako to, aby ses uzdravila. A nebuď nebezpečná, jo? :-) Ani sama sobě. (nadsázka)
Škola s dojížděním bude asi lepší alternativa než škola s pronájmem bydlení. Myslím, že pro tebe hodně znamená kontakt s vlastní rodinou a v tom případě je lepší nová volba, že bys studovala v Ostravě. Navíc, nikde není psané, že vysoká v Praze je ta nejlepší na světě, vysoké školy můžou být kvalitní i v jiných městech.

10 flow flow | Web | 11. září 2015 v 18:21 | Reagovat

Ježíš to zní nádherné!
Miluju zákusky, zvlášť s maminkou!<3

11 Lenuš Lenuš | Web | 11. září 2015 v 21:49 | Reagovat

No český vlaky, postě čekej dál :)
a s těma marcipánovýma oplatkama se to fakt povedlo :)

12 E. E. | 11. září 2015 v 23:32 | Reagovat

Ahoj, Terezko. Na Tvůj blog jsem narazila asi před měsícem a poprvé jsem četla článek, ve kterém jsi představovala kliniku. Říkala jsem si "jé, ona měla asi nějaký úraz, tak musí chodit na rehabilitace"... Vůbec mě podle stylu psaní nenapadlo, že bys mohla mít nějaké psychické onemocnění! Byla jsem z toho v šoku, že tak chytrá, milá, hodná a statečná holka by mohla mít tuto nemoc. A tím se zároveň (trochu nepovedeně) dostávám i k tomu, že opravdu jen málo psychicky nemocných lidí je nebezpečných, v tom máš určitě pravdu! A Ty mezi těmi nebezpečnými rozhodně nejsi! Už jen proto, že si tohle všechno uvědomuješ.

Držím Ti palce, jsi hrozně šikovná a statečná, bojuj takto i nadále! Fandím i v uzdravování, ve studiu (snad Ti to vyjde) a v osamostatnění :) Máš obrovskou podporu doma i tady, Ty to určitě dokážeš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama