Volaný účastník není dostupný

1. září 2015 v 14:40 | Rezzy





S K. jsme se poznaly na psychiatrii, ještě na dětském oddělení. Neskutečně milá a laskavá bytost, kudrnaté blonďaté vlásky, moje sluníčko. Loni o prázdninách jsme spolu jely navštívit sestřičky, které na nás byly v léčebně hodné. Později, když jsem byla v léčebně znovu, mi napsala, že ji právě taky přivezli. Byla na jiném oddělení, ale občas jsme se vídaly a chodily spolu na procházky. Pak, zatímco já jsem navštěvovala denní kliniku, byla ona opět hospitalizovaná na psychiatrii, občas jsme si psaly. V červenci ji propustili.

A včera mi napsala. Hrozné věci.
"...hlasy, ty zatracené hlasy, nabádají mě ke zlým věcem a já jsem je začala poslouchat. Říkají mi, abych do sebe zabodla nůž a abych vás všechny zabila... přestala jsem užívat léky a jíst jídlo, protože je v tom jed..."
Snažila jsem se ji uklidnit. Dlouho jsme si psaly. Ujistila jsem ji, že kdykoliv bude potřebovat, může mi prozvonit a já jí zavolám. Nebo že za ní klidně druhý den přijedu. Vysvětlovala jsem jí, že v lécích jed není. A že musí zajít za svou psychiatričkou. Trvala na tom, že jí psychiatrička místo léků napsala jed. Nakonec jsem ji přesvědčila, aby si vzala jeden prášek na uklidnění. Pak mi napsala, že jde spát.

Jela jsem na denní kliniku a když jsem měla příležitost, řekla jsem o K. paní doktorce a poprosila ji o radu.
"Nemůžete nic moc dělat. Podpořte ji v tom, aby zašla za svojí lékařkou. Napište jí, co cítíte, že o ni máte strach."

Když jsem přišla domů, našla jsem zprávu, kterou mi napsala v noci: "Spolykala jsem 50 prášků."

Okamžitě jsem jí volala. "Volaný účastník není dostupný."
Rychle jsem našla na internetu číslo na její doktorku a vytočila ho.
"Ordinace doktorky XX. Prosím?"
"Prosím vás, k vám chodí K. a v noci mi napsala, že spolykala prášky. Našla jsem to až teď."
"A vy jste kdo?"
"Jsem její kamarádka."
"Nebojte se, já o tom vím. Už se to řeší. K. je mimo nebezpečí."
"Mockrát děkuji!"
"Nashledanou."

Vyčítám si to. Měla jsem sednout na vlak a jet za ní už včera večer. Nebo jsem se měla kouknout na počítač v noci nebo aspoň ráno a volat její doktorce dřív. Nebo jsem měla zjistit její adresu a zavolat záchranku... Ale v hlavě mi stále zní "K. je mimo nebezpečí" a pociťuji velkou úlevu. A už vím, jak se cítili rodiče, když jsem spolykala prášky já.

Já věřím, že já i K. budeme jednou obě zdravé a šťastné. Ale ještě náš asi čeká dlouhá cesta a spoustu dalších pádů...

Ještě pořád se mi klepou ruce. Potřebovala jsem se z toho vypsat.

 


Komentáře

1 blaaa blaaa | 1. září 2015 v 20:01 | Reagovat

och ja som tak na psychiatrii spoznala kopec super ludi, je mi luto, ze som s mnohymi neostala v kontakte. a keby en s tymi...ja takmer vobec nenadvazujem nove kontakty...

2 Ellaria Ellaria | Web | 1. září 2015 v 22:55 | Reagovat

To opravdu není příjemný zážitek :(
Nic si nevyčítej Rezzy. Všichni známe ten pocit "kdyby" ale to není v naších silách a nikdy nevíš, co se stane. Myslím, že ses zachovala nejlépe, jak jsi mohla, nevím, zda bych byla v takové situaci tak duchapřítomná a volala její doktorce, to by mě nejspíš nenapadlo a pravděpdobně bych začala panikařit na nejvyšší možnou míru a ty sis dokázala uchovat chladnou hlavu.
Snad se stav K., zlepší moc na ní myslím a držím palce!

3 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 2. září 2015 v 19:02 | Reagovat

Panebože, to mě vcelku vyděsilo. Je to jako z nějaké filmu. Je mi to fakt neskutečně líto, hlavně té slečny, protože to, co napsala a udělala je fakt děsivé a až neskutečné. Hlavně si to nesmíš brát za vinu, jelikož tvá vina to rozhodně není!
A když jsi tak krásně dokázala uklidňovat slečnu, tak takhle uklidňuj sebe :-) Jsi fakt úžasná holčina!

Víš, já být v situaci jako ty, tak se asi ani nedopídím zavolat té doktorce. Já mám takový strach z neznámých lidí. A ještě k tomu, jak bych byla v šoku z  té slečny, tak bych asi sama nevěděla o světě... fakt ses zachovala statečně  :-) Musí být ráda za to, že potkala tak báječnou slečnu :-)

4 Melly Melly | Web | 3. září 2015 v 13:12 | Reagovat

Tak to je šílené. Hlavně, že je mimo nebezpečí!
Držím vám oběma palce!!

5 Luci Luci | E-mail | Web | 3. září 2015 v 20:11 | Reagovat

To je pomalu jak scéna z hororu... Ty si rozhodně nic nevyčítej - tvoje vina to není, nemohlas to tušit... Mrzí mě, čím si prochází... Musí být ráda, že má ve svém okolí člověka, jako jsi ty. CO jí nabízí pomocnou ruku, co jí pomáhá dostat se z toho. Věřím, že jednou budete obě dvě zdravé a šťastné - bez takových hlasů, co vám ubližují :)

6 weirdcreature weirdcreature | Web | 4. září 2015 v 8:51 | Reagovat

Ja som na psychiatrii našla plno skvelých ludí s ktorými sa doteraz stretávam a kamarátim. A stále si volame, píšeme a rozprávame sa o problémoch pretože ich mame podobné a my sa najlepšie vieme pochopiť. tiež sa mi raz stalo, že mi jedna vo velmi zlom stave písala žže pojedla tabletky a chce zomrieť a potom mi nezdvíhala taks om zavolala jej sestre a potom ju zobrali na výplach žaludka. N a tá kamoška je na mna doteraz urazený že som jej to prekazila a už mi bnič nehovorí, ale ja som rada že to takto dopadlo pretože sa jej mohlo niečo stať.
No a nevyčítaj si to, ona ked už bola rozhodnutá tak by tourobila tak či tak. Urobila si všetko čo bolo v tvojich silách a som rada že je mimo nebezpečenstva:)

7 Amelie Amelie | Web | 10. září 2015 v 11:07 | Reagovat

Uff, to byl ale zážitek, úplně ve mně hrklo. Díky Bohu, že to dobře dopadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama