Taková normální středa

30. září 2015 v 15:02 | Rezzy





Ahoj všem,
děkuji, že jste mi drželi palce na tu brigádku, ale ta se bohužel zrušila, trenér mi volal, že se zatím přihlásilo málo dětí a že se na té školce bude začínat příští týden. Škoda, už jsem byla tak nějak psychicky připravená a nic no :D

Včera mi přišel dopis, že se mám kvůli vyřízení invalidního důchodu dostavit na vyšetření ke svojí obvodní, tak jsem tam dneska šla. Přišla jsem a čekárna plná. Tak si říkám... zajdu do obchodu, ono se to mezitím zredukuje... mamka mi napsala lístek, co je třeba koupit, tak jsem zdárně nakoupila, vrátím se k doktorce a tam bylo lidí ještě víc :D Takže celkem dlouhé a nudné čekání. Tak si mě proklepla, zeptala se na pár věcí a říkala, že musíme ještě počkat na výsledky psychotestů, na které jdu příští pátek. A pak to asi všechno nějak zpracuje a někam pošle nebo nevím, moc nerozumím tomu, jak to všechno funguje.

S náladou je to teď jako na houpačce. Chvíli je mi fajn a o deset minut později je mi na nic. Občas bezdůvodně brečím, teda ne úplně bezdůvodně, i když... nevím, jak to popsat, někdy to na mě prostě všechno dolehne... ta nemoc a tak... v posledních dnech se u mě objevily i sebevražedné myšlenky, ale to se pak podívám na svého pejska a na králíčka a vzpomenu si na pohřby lidí z naší rodiny, přátel nebo známých, jak to trhá srdce a říkám si, že tohle přece ostatním nemůžu udělat, takhle je opustit... sakra, já přece chci žít!
Co se týče těch psychotických příznaků, tak někdy se mi vrací ten blud, že jsem sledována nějakými kamerami nebo mimozemšťany. Nebo že mi někdo visílá do hlavy myšlenky. Nebo že mi někdo může myšlenky číst. Je to fakt nepříjemné, člověk má pak pocit úplné ztráty soukromí. Mám z toho husí kůži, když to píšu.
A ještě pořád mluvím ze spaní. Dneska v noci jsem se probudila, protože mi byla trochu zima. A najednou jsem pochopila, že umím mluvit latinsky (což je samozřejmě blbost) a řekla jsem latinsky svému psovi, že je mi zima na nohy a začala jsem hledat ponožky. No bylo to vtipné :D Ale už si nevzpomínám, jak to latinsky znělo. Byla to dvě zvláštní slova.

Bývám teď hodně se svojí nejlepší kamarádkou, užíváme si poslední dny, než mi zase odjede na školu do Prahy. Včera jsme se trochu prošly a zašly na kafe a tak. V pátek bychom chtěly zajít na gympl a pozdravit nějaké svoje bývalé profesory. Mě se většinou nikam nechce, jen bych furt ležela v posteli, ale když se překonám, tak je to pak většinou fajn. Dneska mě ale čeká volejbal a na ten se docela těším.

Králíček roste jako z vody, už se rozkoukal a začíná lumpačit. Přidávám video, jak si hrajou s pejskem:


kdyby někomu nešlo, tady je odkaz: klik

Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem chtěla napsat ještě něco, ale asi už ne... Teď počkám, až se mamka vrátí z práce (taťka dnes bude chudák v práci dlouho), dáme kafe a půjdeme na volejbal :)
Jo a děkuji za milé komentáře k fotkám :) Přeji hezký den!
 


Komentáře

1 Bia Bia | E-mail | 30. září 2015 v 15:27 | Reagovat

To první foto je také tvoje práce? Je to úplně úžasné! :-)
Na tvůj blog jsem zabloudila náhodou, ale moc se mi tu líbí... :-) Šťastná to náhoda. :-D
Doufám, že těm temným myšlenkám nepodlehneš - svět přichází o dobré lidi až moc často. Vydrž to, prosím! Sice tě vůbec neznám a ty neznáš mě, ale to nevadí. Život je život - když ho ztratíš, už ho nenajdeš... ;-)

2 Ellaria Ellaria | Web | 30. září 2015 v 15:43 | Reagovat

Souhlasím, ta první fotka je nádherná a z kouskou toho vlasů, co jdou vidět mám opravdu pocit, že na fotce jsi ty. Je to krásné!
Držím palce, aby ti ten důchod přiznali ;-) Určitě to posoudí tak, jak mají!
Ty myšlenky musí být velmi nepříjemné :( Nevím, co bych napsala tady fráze "Nepřipouštěj si to" nejspíš moc nefunguje. Snad je takových obtížných chvil, co nejméně.

3 Rezzy Rezzy | Web | 30. září 2015 v 16:12 | Reagovat

[1]:

[2]: Nene, tahle fotka není moje :)) Ale takový svetr bych si přála!

4 Anežka Anežka | 30. září 2015 v 16:33 | Reagovat

Ahoj Rezzy - nechtěla bys napsat článek o tom, jak ten invalidní důchod vnímáš? Mám kolem sebe pár lidí, kteří to nesly špatně a nebyl k tomu důvod. Braly to jako cejch, jako označení někoho neschopného - invalidního, ale já jim většinou říkám, ať to berou jako dočasnou rentu :). Co plánuješ na toto "období klidu"? Máš nějaké nápady jak relaxovat a duševně odpočívat? Máš nějaké tipy od doktorky, které by ti mohly ulevit? Ono se snadno řekne - klidový režim, nedělat nic, ale i to může psychiku dost namáhat, řekla bych. Měj se hezky a držím palce se vším.

5 Melly Melly | Web | 1. října 2015 v 11:07 | Reagovat

Tak snad příště ten kroužek vyjde:) Může to být moc fajn:)
To vyřizování invalidního důchodu zní složitě, tak se tím hlavně nenech moc vyčerpat:)

6 saorisse saorisse | Web | 1. října 2015 v 14:28 | Reagovat

Toto nemám ráda, když se na něco psychicky připravim a nevyjde to. Ztráta nervů. :D
Čekání u dr musel být taky vopruz, vždy si v takových chvílích dělám něco na mobilu a když mám vybitou baterku, tak mě to štve, protože ksem pak víc nervoznější z toho čekání. :D
Musí být brozný mít takovýhle pocity, že tě někdo slyší atd..dřív jsem měla taky takovýhle nepříjemný myšlenky, že co když je to jako ve hře the sims? Ale určitě jsem to neměla v takový intenzitě jako ty.. Bojuj! Jsi krásná a hlavně inteligentní holka-aspoň na mě tak ze článků působíš. Byla by tě velká škoda a hlavně život je plný překvapení, jistě na tebe čeká ještě plno krásných momentů! :))
Je dobře, že trávíš čas s kamarádkou. A taky že máš pejska a králička. Zvířátka jsou hotová terapie!
Jinak jasně, že si mě můžeš přidat, budu moc ráda a i já tebe si přidám. :) ale až budu na pc.

7 Elis Elis | Web | 1. října 2015 v 14:59 | Reagovat

Já jsem ráda, že mám u sebe vždy knihu, když takhle někde musím čekat. A přesně jak píšeš, mysli na to, komu bys na tom světě chyběla, takže už na tohle nesmíš v žádném případě myslet!

8 Lany Lany | Web | 1. října 2015 v 16:02 | Reagovat

Už nemysli na samovraždu, zlomilo by to srdce nielen tvojej rodine, ale aj priateľom či okoliu. A čo my tu na blogu? :D Na tvoj blog som narazila len teraz a veľmi sa mi tu páči. To video je neskutočne rozkošné! ♥ Máš krásne zvieratká. :)

9 Monča Monča | Web | 1. října 2015 v 18:54 | Reagovat

ANO! SAKRA, TY PŘECE CHCEŠ ŽÍT! Díkybohu za psa i králíčka. Sleduju tvůj blog už nějakou dobu a máš můj obdiv stále více. Někdy mě pobavíš, jindy bych udělala cokoliv, abych ti nějak pomohla. Drž se!

10 S-hejvi S-hejvi | Web | 2. října 2015 v 9:22 | Reagovat

Tu doktorku ti nezávidím, spíš to čekání, protože tohle úplně nesnáším :D

11 robinsonka robinsonka | 2. října 2015 v 12:52 | Reagovat

Rezzy já bych králíčka s Tristanem spolu nenechávala, myslím, že se ho králík bojí a je zbytečně stresovaný (což jde vidět když jsou v místnosti - utíká hned jak je to možné do klece). Neber to nijak špatně, jen mý rodiče zakrslé králíčky chovají tak o nich něco málo vím. Ale je možné, že se pletu, napsat jsem to ale musela. :-)

12 Rezzy Rezzy | Web | 2. října 2015 v 13:11 | Reagovat

[11]: Určitě to neberu nijak špatně. Já vím, že Tristan je na něho trochu moc hrr, tak se ho snažím krotit. Ale když jsme třeba v posteli a Tristan odpočívá, tak králíček přijde za Tristanem a třeba ho i olizuje a tak :) Tak doufám, že by si mohli zvyknout, co myslíš?

13 Van Vendy Van Vendy | Web | 3. října 2015 v 13:09 | Reagovat

Koukám, že Tristan chce dovádět a králíček je kliďas. Ale aspoň se ti dva spolu nenudí. A Tristánek si na něj možná zvykne ještě víc, že pochopí, že králíček prostě nebude hopkat a dovádět stejně jako on. Jen to trochu korigujte, kdyby tyhle hrátky trvaly moc dlouho, králíček by byl moc stresovaný. Už od půlky tohoto videa bych to stopla, králíček utíká, snaží se schovat, to není signál, že by se dobře bavil, to je signál strachu. Opravdu si tohle víc ohlídejte, Rezzy. (Netvrdím, že je Tristánek agresivní, je vidět, že si chce hrát, tohle jsou projevy dovádění, ale má oproti králíčku velikostní převahu a to je také jedna z věcí, které se bojí.) Takže, chvilku ano, ale pak Tristánka odvolejte, nebo ho zklidněte.
K té brigádě - říká se, že všchno špatné je pro něco dobré. Možná by to bylo pro tebe příliš náročné na psychiku, hlídat malé děti a mít za ně odpovědnost není žádná sranda a vyčerpává i dospělé lidi. Takhle budeš mít víc času, dát se dohromady. A hlavně, snaž se každý den něco udělat, i třeba pomoc v domácnosti, s úklidem, nebo s vařením, mytím nádobí nebo praním, zapoj se do toho, ať pomůžeš i mamce. Navíc, trochu to vymete tvoje myšlenky. A pouštěj si hudbu, ale ne nějakou relaxační, ale buď klasiku, nebo popovky, něco tanečního. Je pěkný podzim, tak si dopřej procházky s Tristánkem a ty sebevražedný myšlenky nech v oblasti myšlenek. Asi se jim neubráníš, ale nenaslouchej jim! Víš sama, jaký je to pocit, když někdo, koho máš ráda, jde ke dnu a ty mu nemůžeš pomoct. Jako třeba ta tvoje kamarádka, co ti tenkrát volala. Co ti letělo hlavou, v tu chvíli? Aby bojovala, aby se nevzdávala, a snaha jí pomoci. Takže takhle podobně to můžou cítit lidi kolem tebe, tak se vážně snaž, Rezzy. Vím, že je to těžké, ale už jsi dokázala leccos překonat a tak se popereš i s tímto pocitem. Drž se, zlatíčko! Nenech se tím udolat. Máš kolem sebe lidi, kteří tě podporujou ze všech sil. :-)

14 robinsonka robinsonka | 5. října 2015 v 17:40 | Reagovat

Já myslím, že si určitě zvyknou. Když jsi s nimi v posteli tak je vidět, že je králíček klidnější, má tam ochránce - tebe. I Tristan tak nedivočí a když se králíkovi něco nelíbí tak i vystartuje (je to nebojsa :-). A to že ho olizuje je velmi dobré znamení - to je nejvyšší projev náklonosti.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama